Každých 11 vteřin umírá v Evropě jedno dítě
O svátku Zvěstování Páně, 25.března, si každoročně připomínáme Den modliteb za úctu k počatému životu. K modlitbám za nenarozené děti a k zamyšlení nad problematikou umělých potratů vybízí Zdeňka Rybová, viceprezidentka a tisková mluvčí Hnutí pro život. Její komentář vysíláme v sobotu 24. března 2012 v 7.30 a 18.05, v reprízách pak v neděli v 1.45 a v pondělí v 10 hodin.
Jsme v Oslu, hlavním městě Norska. Je 11. prosince roku 1979 a Matka Tereza přebírá Nobelovu cenu za mír. Ujímá se slova a říká: Chtěla bych vám sdělit něco, o čem jsem přesvědčena. Největším nepřítelem míru je dnes výkřik nevinného, nenarozeného dítěte. Když matka může zabít své vlastní dítě ve svém lůně, který zločin je horší, než když se navzájem vraždíme!
V České republice i dnešního dne zemře více než 65 počatých dětí skrze umělý chirurgicky provedený potrat. Je to dovolené a možné. Čí je to vina? Bezesporu především nespravedlivého zákona, tedy jeho tvůrců, obhájců či těch zákonodárců dneška, kteří pro změnu nechtějí nic nebo se bojí něco udělat. Mnozí čekají na lepší klima společnosti. Řada z nich se bojí otevírat nepopulární téma. Papež Benedikt XVI. nedávno při návštěvě brazilských biskupů ve Vatikánu zdůraznil, že sociální a politický systém, který nechrání lidský život a lidskou důstojnost je založen na falešném a iluzorním právu, a že se křesťané nemají obávat nepopulárnosti či nevraživosti, když brání lidský život. Zcela iluzorní a falešné by bylo jakékoli lidské, politické, ekonomické a sociální právo, které by nezahrnovalo energickou obranu života od početí do přirozeného skonu. Vždycky však v rámci podpory nejslabších a nejbezbrannějších. Vždyť kdo je bezbrannější než nenarozené dítě nebo nemocný ve vegetativním či terminálním stavu, řekl tehdy Svatý otec.
Zákon, který dodnes v ČR platí, byl poprvé formulován před 55 lety. Za tu dobu byly v naší zemi o život připraveny více než 3 miliony dětí. V rámci Evropy je zabito jedno dítě každých 11 sekund. A s každým dítětem jsou každou 11. vteřinu doživotně zraněni jeho matka a otec. Může nám to být lhostejné? A existuje v naší době větší zlo? Denně jsme otřeseni, nyní zvláště po tragické nehodě švýcarského autobusu plného žáků a útoku ve francouzském Toulouse, vraždami lidí, zvláště silně se nás dotýká násilná smrt dětí. Jsou bezbranné a slabé. Počaté děti navíc nemají před smrtícím nástrojem kam utéci, není, kdo by se jich zastal, když jsou vlastními rodiči vydáni do rukou lékaře, který je v té chvíli nedobrovolně v pozici nájemného vraha.
Politici mlčí. Zakořeněné zlo zabíjení zabilo lidský soucit. Neviditelné, sterilní potraty nechávají klidnými ty, kteří jsou z nemalé části za každé z více než 25 tisíc ročně zabitých dětí, zodpovědni. Většina veřejnosti se shodne na tom, že potrat je zlem, kterému je třeba bránit. Všichni se shodneme na tom, že je dobře, pokud se v životě ženy tato zkušenost nikdy neobjeví. Všichni si přejeme, aby se žádný umělý potrat nikdy neuskutečnil. Co pro to ve skutečnosti ale děláme? Je naše nasazení dostatečné? Chceme opravdu upřímně pomoci zastavit zabíjení bezbranných a slabých, kteří jinde nemají zastání?
Slavnost Zvěstování Páně (25. března) je dnem, v němž se církev obzvláště modlí za úctu k počatému životu a za nenarozené děti - téma stále aktuální, čím dál víc nepohodlné, pro mnohé diskutabilní, vždy zásadní. Dovolte mi na závěr připomenout možná trochu pozapomenutou modlitbu k patronce rodin, sv. Zdislavě.
Vzorná matko svých vlastních dětí, naše paní Zdislavo, ujmi se i těch dětí, kterým nemá být dopřáno, aby viděly zářící slunko a modrou oblohu.
Vypros na našem Pánu a jeho Matce vnitřní sílu matkám těchto dětí, aby je s láskou přijaly a št'astně přivedly na svět.
A nám všem vlož do úst laskavá slova, která by povzbudila ony matky v jejich mnohdy těžké situaci. Dopřej nám toho náš Otec nebeský, skrze Krista našeho Pána. Amen.
Zdeňka Rybová
