K. Lachmanová: Milosrdenství je hlavním tématem konference

Konference začala, velké množství lidí se zaposlouchalo do první přednášky P. Vojtěcha Kodeta. Jaké je to pro vás - už opadla případná organizační tíseň nebo ještě zůstává určité napětí, jak to celé dopadne?

Neřekla bych, že to je úzkost, jak to celé dopadne. V tom mám zvláštní pocit, který možná ovlivňuje zkušenost z minulých let, že Pán Bůh se k této akci zná, štědře tady žehná a spíš nás překvapuje pozitivně, než že bychom pořád řešili nějaké nesnáze. Tomu také odpovídá to, že čím dál více lidí sem přichází duchovně načerpat. Takže spíš se těším na to, co letos bude nového, na ten jarní i podzimní déšť podle proroka Ozeáše, jak o něm teď zaznělo, který nám Pán připravil. Na druhou stranu je to první den a člověk opravdu musí napínat zbytky své paměti a soustředění, aby se na nic důležitého nezapomnělo, a spousta detailů se ještě řeší v zákulisí. Dnes ještě cítím, že hlava jede na plné obrátky, moc jsem ani nestihla spát, ale celkové očekávání je pozitivní. Ráda se vracím do Brna, protože zkušenost se zdejšími organizátory je pro mne neskutečná. Sami jsme si to pro sebe kdysi pojmenovali mraveništěm lidské dobroty. To tu každý rok zakouším, těšíme se navzájem na sebe a máme z toho díla velkou radost. Různé šumy a práce v zákulisí jsou vedlejší, máme radost, že dobré dílo se započalo a určitě se k němu Pán Bůh přizná podle štědrosti jemu vlastní.

Když jste v našem studiu hovořila na závěr loňské konference, říkala jste, že byste do toho aktuálního ročníku ráda vnesla téma Božího milosrdenství s ohledem na probíhající jubilejní rok. Jak se tento záměr podařilo naplnit aktuální programovou skladbou?

Protože lidí jsou v polovině roku milosrdenství možná trochu unavení z toho dívat se na stejné logo a poslouchat stejné úryvky, snažili jsme na to jít trochu od lesa, ale stále je pro nás zlatou nití celého programu téma milosrdenství a usmíření, což spolu úzce souvisí. Zvolili jsme text Ozeáše, který není tak známý, abychom ty pravdy slyšeli odjinud a nově a myslím, že se to podařilo už v té první přednášce, která byla spíše o kříži, ale kříž je pramenem Božího milosrdenství. Dále se těšíme, až přijde Jeff Scaldwell, zahraniční host, který zase má mluvit o milosrdné Boží lásce, o naší identitě Božích dětí, ale tím, že je evangelikál, věřím, že to řekne způsobem, jako bychom to slyšeli poprvé nebo úplně nově, z nějakých nových aspektů. Tedy ano, toto téma bude centrální, byť tu nemáme přímo slovo milosrdenství na pódiu, ale věřím, že se bude prolínat vším, co se tu bude dít, i modlitbami.

V čem si slibujete přínos zmíněného zahraničního hosta Jeffa Scaldwella pro účastníky konference? Má i nějaký význam ta skutečnost, že je z evangelikálních kruhů?

Tohle pro mě nemá klíčový význam, ale spíš to pro mě není překážkou. Měl už u nás a na Slovensku několik seminářů a z nich jsem slyšela od lidí, kterým důvěřuji, velmi dobré ohlasy. Dovede mluvit velmi jednoduchým způsobem, ale nezjednodušovat podstatu, chvílemi se lidé smějí a jindy zase poslouchají a ani nedutají, protože se jich to dotýká. Myslím, že pro tuto konferenci, která je v takovém letním prázdninovém duchu, kde nechceme lidi přetížit, je to vynikající kombinace řečníka. Aby neunavoval tím, co říká, ale oslovoval a disponoval k modlitbám, kde prosíme za to, aby se v našich životech uskutečnilo to, o čem slyšíme, aby to nebyly jen takové intelektuální poznatky. Tak na mě působil i při osobních setkáních, kdy jsme hovořili o přípravě této konference, kde bude až do neděle a každý den vystoupí.

Když nahlédneme do programových novinek, je tam něco, co považujete za významnou změnu, nebo se vše ustálilo v určitých kolejích s jistou obměnou řečníků?

Rámec je zhruba podobný, ale několik novinek tu je. Chtěli jsme například posílit modlitební část, takže například po dnešní dopolední přednášce nenásleduje další, ale pozvali jsme k modlitbě. Chceme po každém závažnějším tématu mít výrazný blok modliteb v duchu toho, co předtím zaznělo. Totéž bude v sobotu, že se nebude celé dopoledne jen povídat. Dále jsme trochu posílili i tu kulturní část, protože to k této akci také patří. Už dnes bude třeba večerní koncert duchovní hudby v Červeném kostele. Jsou tam zváni i lidé z Brna a další, kteří nemají předplatné na konferenci. Také zítra bude koncert v bazilice na Starém Brně, něco krásného pro duchovní oslovení jiným způsobem. Zároveň tady v prostoru pro modlitby i zpovídání je výstava fotografií Jindřicha Štreita. Myslím, že to patří k duchovnímu programu, abychom vnímali Boží krásu a Boží dary i přes tuto dimenzi, a jsem ráda, že většina těch lidí se sama nabídla, že poslouží těmi dary, které má.

Co byste si přála, aby si účastníci konference odtud odvezli?

Teď v té první přednášce zazněl citát z proroka Ozeáše, kde si Hospodin stýská, že naše zbožnost je jako ranní obláček, který se objeví a zase zmizí. Přála bych si, aby tohle nenastalo,  aby dojem nebyl jen takový, že to bylo pěkné a zanedlouho o tom nevíme, ale aby zůstalo nějaké trvalejší oslovení, nasměrování, uzdravení lidských srdcí, něco, co nás posune dlouhodobě dál. Aby to nebylo jen zážitkové, i když to prožíváme i svými emocemi a je to tak v pořádku, ale aby zůstalo nějaké trvalé ovoce, protože to, myslím si, si přeje i Hospodin.