Jubileum paní z Lemberka

Kolik toho o Zdislavě opravdu víme a co jsou jen legendy?

Z hlediska pramenů je na tom bohužel dost špatně. Máme jen dvě relativně dobová svědectví. Žďárskou kroniku, která byla sepsána o klášteře Žďár nad Sázavou, který založil Zdislavin otec a Kroniku tak řečeného Dalimila. Obě byly sepsány asi padesát let po její smrti a jsou v nich o ní jen krátké zprávy. Musíme tedy doplňovat z různých úředních pramenů, co víme například o její rodině a co víme z církevních dějin o založení jednotlivých klášterů. Bohužel nebyla sepsána žádná dobová legenda. Přesto můžeme o Zdislavě něco málo říct. Pokud jde o životopisná data, známe je ze Žďárské kroniky. Jejím otcem byl Přibyslav z Křižanova na Moravě, což byl významný pán, který se pohyboval v blízkosti krále Václava I. a vzal si za ženu Sibylu, která tehdy byla vdova. Nebyla to Češka, ale Italka ze Sicílie. Do Čech se dostala v doprovodu budoucí nevěsty krále Václava I., Kunhuty Štaufské. Otec byl tedy významným exponentem na dvoře krále Václava I. a matka cizinka. Rodina to byla určitě zbožná, protože se věnovala zakládání církevních institucí. Především kláštera cisterciáků ve Ždáře, který Přibyslav založil se svým zetěm.

Jak historici dokládají Zdislavinu touhu po vstupu do kláštera?

Nehovoří o ní text středověký, ale z doby, kdy se rozvíjel její kult. To bylo především v raném novověku péčí dominikánského řádu a pražského arcibiskupa Berky, který se domníval, že pochází ze Zdislavina rodu. Jde tedy o čiré spekulace. Byla provdána mladičká, kolem patnácti let, za významného šlechtice. Jestli ve skrytu duše pomýšlela na řeholní život, to se v adekvátních historických pramenech nedočteme.

Jak vypadalo její manželství a další osudy?

Pokud budeme věřit Kronice žďárské, bylo její manželství s Havlem z Lemberka harmonické. Píše se v ní, že „žila bez úhony“. Měli spolu čtyři děti, tři syny a jednu dceru. Z tohoto hlediska bylo manželství naplněno. Havla sice barokní spisovatelé líčí jako poněkud necitelného muže, ale ve skutečnosti to asi tak nebylo. Musíme si uvědomit, že Zdislava s ním odešla z poměrně vyspělé jižní Moravy do severních Čech, které tehdy ještě nebyly plně kolonizované, to znamená, že tam byla stále divočina. Po celou dobu svého manželství měli zakladatelské aktivity - založili hrad Lemberk a město Jablonné. Navíc její muž se neustále pohyboval v blízkosti panovníka, takže Zdislava na to musela být dost sama. Rozhodně prameny neříkají nic o tom, že by to manželství bylo špatné, naopak.

Jak vypadal její apoštolát mezi dominikány?

S dominikány se možná seznámila už za dětství v Brně, kde její otec vykonával funkci purkrabího a dominikáni tam tehdy byli. Možná z toho důvodu přesvědčila svého muže, aby založili klášter dominikánů v nově zakládaném městě Jablonném. Zakladateli jsou tedy oba dva. Dominikáni pečovali hlavně o její památku, Zdislava je také v jejich klášteře pohřbená. Takže se zdá, že zásluha za založení patří hlavně jí. Proč dominikáni? Byli tehdy nesmírně populárním, moderním řádem, který se snažil vnést do křesťanství nový rozměr. Jako františkáni dávali vedle chudoby důraz na učenost, to znamená hlásání víry prostřednictvím vzdělání, skvělých kázání. Přesvědčovat obyvatelstvo jejich vysokou kvalitou, a tak očistit křesťanství od pověr nebo herezí. Zdislava s Havlem založili již zmíněný dominikánský klášter v Jablonném v Podještědí a předpokládá se, že také klášter dominikánů v Turnově, městě, které patřilo rodu Markvarticů, z něhož Havel pocházel.

Z čeho víme, že měla svatá Zdislava vřelý vztah k nemocným a chudým?

O tom píše náš druhý pramen, čili Kronika tak řečeného Dalimila, která uvádí, že paní Zdislava byla svatého života, že léčila a uzdravovala nemocné a vzkřísila i mrtvé. To je zpráva, kterou sice nelze jinde ověřit, ale předpokládáme, že si ji kronikář nevymyslel. V poslední době se také předpokládá, že spolu s manželem Zdislava založila klášter johanitů v Českém Dubu nedaleko Lemberka. U klášterů tohoto typu se zakládaly špitály, to znamená zařízení, kde se léčili nemocní pocházející především z daného řádu, ale i z okolí, navíc nemocní, kteří neměli prostředky, aby si léčbu mohli zaplatit. Logicky naše představy vedou k úvaze, že pokud Zdislava někde léčila nemocné, bylo to právě tady. V Jablonném totiž žádný špitál doložený nemáme. Měla k tomu velké vzory, především Alžbětu Durynskou, která byla v době Zdislavina života svatořečena. Ta založila velký špitál v německém Marburgu, kde sama léčila nemocné. Dalším vzorem jí mohla být sv. Anežka, která založila poblíž svého kláštera Na Františku také špitál. Sem tedy zřejmě můžeme umístit působení sv. Zdislavy mezi nemocnými. Zde také vidíme její duchovní inspiraci.

Proč byla blahořečena a svatořečena po tak dlouhé době?

To souvisí s tím, jak silný byl její kult. Nemůžeme ho srovnávat s kultem sv. Františka nebo Dominika, kteří se pohybovali v blízkosti papežství, měli obrovský vliv na celou církev, takže byli svatořečeni brzy po smrti. Tady jde při vší úctě o světici, která se pohybovala na pomezí českého státu. Nebyla zkrátka tak významná. Důležitá byla pro dominikány v Jablonném, kteří o její kult pečovali. Jak už jsem zmínil, na počátku novověku se k ní hlásil také arcibiskup Berka, který ji považoval za svoji příbuznou. Teprve někdy v 16. století se začal její kult podporovat. Ta podpora ale nebyla tak silná, aby se dostala do centra katolické církve a ona se stala světicí. Takže v roce 1907 se podařilo ten kult skutečně takzvaně potvrdit. Dnes tomu říkáme beatifikace, blahořečení, ale je to fakticky podle kanonického práva tzv. potvrzení kultu, které má stejné důsledky jako beatifikace. Ke svatořečení pak došlo až po sametové revoluci, a to celkem pochopitelně, protože papežem byl Slovan Jan Pavel II., který jak známo, naši vlast třikrát navštívil. Při druhé návštěvě přijel kanonizovat naše světce, mj. také Jana Sarkandra, který měl ovšem určitou zátěž. Jde totiž o světce doby náboženských válek, tedy třicetileté války. Tuto zátěž bylo tehdy potřeba odlehčit, proto se k němu připojila „bezproblémová“ svatá Zdislava z doby, kdy žádné takové náboženské války nebyly. Spolu se Sarkandrem tedy byla prohlášena za světici. A ten vhodný okamžik nastal právě v roce 1995.