Joel Ruml: Hospodin od nás žádá žít pravdivě
V den liturgické památky Panny Marie, Matky jednoty křesťanů, začíná v Česku i ve světě sedmidenní program ekumenických setkání, tentokrát s mottem z knihy proroka Micheáše „Co od nás Hospodin žádá?“. Texty k Týdnu modliteb za jednotu křesťanů připravila církev v Indii – zemi roztříštěné kastovním systémem, kde 80 procent populace tvoří vyznavači hinduismu. Proglasu to řekl předseda Ekumenické rady církví 
Joel Ruml, jeden z autorů předmluvy českého vydání modlitební brožury.
Jaký je význam každoroční modlitby za jednotu křesťanů?
Ten podnět vyšel z římskokatolické strany, je to ovoce vatikánského koncilu. Křesťané, kteří vyznávají jednoho Spasitele, vycházejí z celé řady společných věcí, před tváří ostatních lidí ale zůstávají tělem rozděleným. To je pohoršující, je tu zkrátka až příliš silný vliv našich úvah, našeho lpění na tradicích, konfesích, vyznávání a tak dále. Tento týden chce naznačit, že přece jenom existuje vůle k něčemu se společně odhodlat. Jestli to je to maximum našich sil nebo to nejnutnější minimum, to bych asi nehodnotil. Rezervy máme stále.
Modlitební texty pro letošní rok připravili křesťané v Indii. Mohl byste přiblížit situaci tamní církve?
Asi se nedá říct, že by situace v Indii byla od nás diametrálně odlišná, horší ale asi je. Společnost je tam rozkastována do různých tříd a církve jsou tam také z různých tradic a různých směrů. To rozdělení, roztříštění společnosti je v Indii ještě několikanásobně silnější a intenzivnější než u nás. Myslím si, že my se nemusíme v tomto týdnu soustřeďovat jenom na sebe v Čechách, ale že se máme také zaměřit na končiny, kde jsou křesťané v horší situaci.
Ústřední myšlenkou celého týdne je biblický citát „Co od nás Hospodin žádá?“. Co tato slova znamenají pro Vás osobně?
Tato Micheášovská otázka je do textu zasazena docela hezky. Vůbec bych doporučoval každému Micheáše si přečíst. Je to prorok, který si nebere servítky. Naše doba to potřebuje. Nebrat si servítky a neholedbat se, že je všechno v pohodě. Hlavně mladá generace si něco zažije a hned je to super a krása. Přitom to tak není, bojí se. Micheáš vychází ze situace, kterou prožíval, viděl, že náboženské obřady se dělaly, ale zároveň si uvědomoval tu tragédii, že navzdory všemu lidi žili nesvobodně, nepokojně, nespokojeně. A pak tam přichází s otázkou: Čeho si tedy žádá Hospodin? Máme nosit oběti, obětovat prvorozené? A najednou řekne zkrátka: Ne. Hospodin od tebe žádá žít pravdivě a spravedlivě, odpovědně, věrohodně. Já mám dojem, že to je slovo, které potřebujeme v této naší společnosti slyšet. Obzvlášť v době před prezidentskou volbou.
