Gomba: V Jemenu zemře každých deset minut jedno dítě na podvýživu

Gomba: V Jemenu zemře každých deset minut jedno dítě na podvýživu
26. června 2020 Události Autor: Eva Svobodová

Už více než pět let probíhá v Jemenu, ležícím na jihu Arabského poloostrova, válečný konflikt a v souvislosti s ním obyvatele sužuje chudoba a hlad. Podle Dětského fondu OSN (UNICEF) zde potřebuje v tuto chvíli humanitární pomoc až 24 milionů obyvatel, což představuje 80 % jemenské populace. Válečný konflikt připravil o domov 3,6 milionu lidí, z toho 2 milionů dětí. Jak aktuální situace v Jemenu vypadá a jaká pomoc je v zemi potřeba? O tom jsme na Proglasu hovořili s ředitelkou UNICEF v České republice  Pavlou Gomba.

Jak vypadá současná situace v Jemenu?

Dalo by se říct, že ozbrojený konflikt a násilí jsou ještě delšího data než posledních pět let. V březnu 2015 ale eskalovaly. Od té doby se věci mění, bohužel ne příliš k dobrému. Pro humanitární organizace včetně UNICEF je aktuální situace v Jemenu tím nejhorším možným scénářem. Každá pátá škola je zničená právě z důvodu ozbrojeného konfliktu, takže děti nemohou chodit do školy, nemluvě o nemocnicích nebo o tom, jak situace dopadá na civilní obyvatelstvo. Souvisí to s nedostatkem přístupu či informací. Například UNICEF zde působí trvale, ale pro cizince je těžké se do Jemenu dostat. Konflikt si od své eskalace v březnu 2015 vyžádal asi 18 tisíc životů civilistů. Je to ověřené číslo, ale je pravděpodobné, že ve skutečnosti sahá jejich počet mnohem výš. Je to tedy kombinace několika velmi nepříjemných faktorů.

Jak moc jsou do konfliktu zataženi právě civilisté?

Protože UNICEF je dětský fond, díváme se na situaci hlavně z hlediska dětí. Co se jich týče, dá se říct, že většina z nich je samozřejmě obětí, jsou jich až miliony. Ta čísla jsou nepředstavitelná. Myslím, že neexistuje na světě jiná země, kde by bylo postiženo tolik obyvatel. V Jemenu není nikdo, kdo by krize přímo nezasáhla. Je tam i problém rekrutování dětí do ozbrojených sil, ať už jsou to skupiny rebelů nebo oficiální armáda. Nikdo nemá přesná čísla. Odhadujeme, že jde o stovky, možná i tisíce dětí.

Jak v tuto chvíli v Jemenu pomáháte?

Je zde potřeba zajistit několik věcí najednou, je to taková krize uprostřed krize. Hlavní je zajištění pitné vody, protože bez ní se nedá žít. Terén v Jemenu je především polopoušť, takže tam panuje trvalý nedostatek vody. UNICEF ve spolupráci s místními organizacemi zajišťuje dodávky pitné vody, rozvoz cisteren jak do jednotlivých komunit i ve větších městech, tak do zdravotních středisek, aby bylo možné poskytovat zdravotní péči, která je teď úplně kritická. Ještě před vypuknutím pandemie koronaviru byl v Jemenu problém s cholerou. Jde o statisíce případů. Kromě pitné vody se snažíme zajistit dětem i vzdělání. Tam, kde jsou školy zničené nebo není bezpečné do nich chodit, zřizujeme alternativní neformální vzdělávací centra. Minulý čtvrtek přiletělo do Jemenu velké letadlo plné zdravotních pomůcek, léků a ochranných prostředků proti koronaviru. V celé zemi je jen pět set plicních ventilátorů, to nám dělá obrovskou starost. Jsou to programy, které jsou nesmírně důležité, a přitom v Jemenu vidíme obrovský nedostatek financí, což nám komplikuje situaci.

Jaké další humanitární organizace jsou v Jemenu ještě přítomné? Spolupracujete navzájem?

V tak obrovské krizi by to bez koordinace nešlo. Fungují i další organizace, jako Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky, Světový potravinový program. Právě ve spolupráci s ním jsme už před několika měsíci dodali na lodích po vodě několik velkých humanitárních zásilek, terapeutické výživy pro těžce podvyživené děti. Takových je v Jemenu kolem milionu, na podvýživu tam umírá dítě každých deset minut. Těchto věcí se kriticky nedostává. Působ tam ale i Červený půlměsíc a spolupracujeme samozřejmě i s lokálními organizacemi. Místní pomoc je nesmírně důležitá, protože jak už jsem řekla, cizinci mají do země omezený přístup. Přestože blokáda pominula, stále trvají omezení. Pomoc tedy z části opravdu závisí na místních lidech.

Co ještě stále zbývá zajistit?

Programů je hodně a dá se říct, že všechny pracují až na doraz, aby zachránily co nejvíc životů. Nedostává se ale peněz. Naše programy jsou v současnosti financované jen z 38 %. Máme zásoby jen na příštích šest týdnů. Kromě ztíženého přístupu do země jsou peníze obrovská potřeba. Co se týká přístupu, UNICEF pracuje téměř ve všech tamních okresech. Ne všechny máme ale pokryty stejně. Největší prioritou jsou teď spíš větší města, jako hlavní město Saná, přístav Aden či Hudajdá, kde je větší koncentrace lidí a s tím riziko šíření nemocí jako koronavirus ale i cholera.

Jak z pozice ředitelky UNICEF vidíte budoucí vývoj v Jemenu?

Myslím, že to, co je dnes opravdu nejvíce potřebné, je mír. Aby se tam pomoc vůbec dostala, zastavilo se násilí, aby i humanitární pracovníci byli v bezpečí. Sice z minulosti víme, že už bylo několik pokusů o dohodu a klid zbraní, ale nevydržely dlouho. Na druhou stranu je teď situace tak kritická, že opravdu věřím, že všechny strany mají nyní dobrý důvod se sejít u jednacího stolu a krizi vyřešit. Mír je totiž to nejdůležitější.

Zprávy pro lidi dobré vůle

v 11, 13, 15 a 20 hodin.
V sobotu v 11 a 15 hodin, od 18 Zrcadlo týdne.

Pozvánky a informace z regionů ve všední den v 7.15, v sobotu od 9 hodin.

Regiony

Regiony