Glosa: Nestačí říct, že kvóty nechceme
Některé členské státy Evropské unie včetně České republiky se postavily proti plánu Evropské komise určit zemím osmadvacítky kvótami rozsah pomoci Nepálu po ničivém zemětřesení. Premiér Bohuslav Sobotka sdělil, že takový systém nepovažuje za účinný a kromě toho podle něj Praha zničené asijské zemi poskytuje dostatečnou podporu i bez pokynu z centrály EU.
Můžeme tuto fiktivní situaci rozebírat ještě dál - naši politici se předhánějí v prohlášeních ujišťujících o tom, že Česká republika si dobře uvědomuje svou morální povinnost přispěchat lidem v nouzi na pomoc a rozhodně k tomu nepotřebuje nějaký diktát z Bruselu. V zásadě tomu přitakává i veřejné mínění, v němž jen okrajově a s opovržlivými komentáři zaznívají názory, že si Nepálci vše zavinili sami svou neodpovědností, s níž svá obydlí vybudovali v tektonicky nestabilní a obtížně přístupné oblasti nejvyšších hor planety.
Modelový příklad poukazuje na slabiny současné debaty kolem imigračních záležitostí v Evropě. Jistěže můžeme právem poukazovat na zřejmě nevelkou efektivitu Bruselem navrženého systému kvót (a povzdechnout si také nad tím, že z evropských institucí začasté přicházejí podobné technicistní, od životní reality odtržené návrhy), ale zároveň bychom si měli uvědomit, že aktivita Evropské komise nemusela vůbec nastat, pokud by se členské země k problému postavily jako ke svému, nikoli jako k záležitosti Itálie, Řecka či Malty, se kterou se musí vypořádat především tyto státy. Takový postoj povede pouze k tomu, že až se to stane naší věcí skutečně fyzicky, nebudeme připraveni na jakoukoli reakci a bude na ni pozdě.
Můžeme tedy přitakat našim politikům, když pro Česko odmítají Bruselem navržené číslo, pod nímž se skrývá určité množství lidí. Chtějme po nich ale víc než floskule ve stylu "zaměřit se je třeba na země původu migrantů", které jsou ve skutečnosti spíše úlevným vydechnutím nad tím, že se nám taky jednou vyplatí nemít jižní moře, a především trochu nicotné vzhledem k realitě Malty či Sicílie. Vnímáme-li, že k vyspělé zemi patří i pomoc obětem neštěstí ve světě, snažme se podobně nahlížet i katastrofu ve Středomoří, jakkoli budí oprávněné obavy. Svým vzájemným ujišťováním o tom, že známe skutečné motivy uprchlíků a domů si je mají vzít ti, kteří podporují jejich přijetí, existenci tohoto problému neodstraníme, pouze vytvoříme velmi nebezpečný, protože falešný pocit, že nám do toho nic není. Dobrá, kvótami se celá záležitost redukovat nedá, co tedy vymyslíme jiného?
Filip Breindl
