Glosa kardinála Duky - S evropskými biskupy ve Svaté zemi

Vážení posluchači Radia Proglas!
 
Rád bych se s vámi podělil o dojmy a zážitky ze zasedání představitelů evropských biskupských, konferencí, které se konalo ve Svaté zemi, v Jeruzalémě. Možná si říkáte, proč evropští biskupové zasedali mimo Evropu, ale kromě onoho v uvozovkách schůzování to byla vlastně pro nás všechny i pouť po místech umučení a smrti a vzkříšení Pána Ježíše. Prohlášení, které jste možná už četli na stránkách České biskupské konference nevzniklo jako nějaký předem připravený text, předložený ke schválení, ale ve skutečné diskusi, mnohdy i mimo jednací sál.
         Mohli jsme konstatovat, že evropská církev znovu ožívá. Každý z nás přednesl jakousi zprávu o tom, co se odehrává v jeho zemi a říci poznámky ke zprávám ostatních biskupů. Připomenul jsem si tak, že Praha v očích mých kolegů není vůbec malým či bezvýznamným městem. Zasedala u nás komise pro povolání, přijeli sekretáři evropských biskupských konferencí a na Břevnově se setkali představitelé východních církví. Někteří evropští biskupové vysoce hodnotili naši přítomnost v médiích, to že máme katolický rozhlas a televizi zdaleka není v ostatních zemích samozřejmostí, ani to, jak působíme ve veřejnoprávních médiích.
         Přes připravená témata jsme pochopitelně mluvili o aktuálním stavu Evropy, o přílivu utečenců. Bylo zajímavé, že se nejprve definoval rozdíl mezi uprchlíkem, utečencem a imigrantem. Konstatovali jsme, že náboženská otázka zde hraje opravdu velkou roli, nejde jen o zvyky a rituály, ale třeba i o jídelníček. To známe asi všichni nejlépe z židovské kuchyně, kde se nesmí nejen jíst některé maso, ale ani připravovat ve stejném nádobí, jako mléčné výrobky. Bylo řečeno, že 26% uprchlíků, tedy těch, komu jde především o život, jsou křesťanští uprchlíci.                  Zabývali jsme se otázkami porozumění i ukazateli ohroženosti. Znovu jsme připomenuli, že je třeba odstraňovat příčiny v těch zemích, odkud lidé utíkají, ne jen se starat o uprchlíky.
         Přišla řeč i na synodu o rodině, kde jsme jako zásadní téma diskutovali péči o rodinu, o psychologických a sociologických aspektech a také o tom, že rodina je tvořena otcem a  matkou, tedy mužem a ženou. V této souvislosti jsme znovu hovořili o dnešní vlně imigrantů v Evropě a potvrdili jsme to, co bylo řečeno i kardinálem Parolinem, aby OSN pomohla řešit danou situaci přímo na místech válečných konfliktů a mohlo tak nastat obnovení potřebných státních a samosprávných struktur. A tak aby došlo k zabezpečení místních obyvatel.  V prvé řadě jde o záchranu dětí, žen, rodin a teprve poté o samostatné mladé utíkající  muže jako takové.  Je třeba spolupracovat se státními institucemi. Bylo ale řečeno i to, že pro státy musí platit svoboda, je jen na nich jakým způsobem chtějí pomáhat.
         Ve Svaté zemi si člověk připomíná i rozmanitost a bohatost církví – sloužili jsme bohoslužby latinsky, staroslověnsky, řecky. V kapli Vzkříšení, kde se tak trochu překřikují všechny národy a jazyky, o to více vynikne potřeba ekumenismu. Bez skutečného bratrství jsme v ohrožení a při různých rozmíškách by mohl přijít Pán Ježíš do svého chrámu znovu udělat pořádek. Ve Svaté zemi také působí latinský patriarchát, který je určitou linií přítomnosti v těchto posvátných končinách. Na tomto místě si uvědomujeme i obrovský význam přítomnosti řeholí, vždyť je tam 500 řeholníků a asi 1000 sester.
         Na místech, kde chodil a působil náš Pán jsem se často modlil a vzpomínal na církev v naší zemi, moje modlitby patřily jistě i každému z vás.  

Pro Radio Proglas Dominik Duka.