Glosa kardinála Duky - Odkaz Karla Weiricha

Vážení posluchači Radia Proglas!
 
            Minulý týden jsem se radoval z toho, že řadě katolických osobností minulosti i současnosti se dostalo ocenění u příležitosti oslavení státního svátku. Byl mezi nimi i novinář Karel Weirich, s jehož osudem jsem se před časem podrobně seznámil díky práci italského novináře Alberto Tronchina.
         V posledních letech jsme mnoho a s úctou hovořili o siru Nicolasi Wintonovi a jeho záchraně téměř 700 židovských dětí, když pomohl jejich cestě z naší republiky do Anglie za druhé světové války. Byl nepochybně skromným mužem a podobně jako náš vyznamenaný Karel Weirich mnoho nemluvil o tom, co udělal. Jsem proto opravdu rád, že zachránce řady Židů , jehož působení také zůstalo utajeno po dlouhá léta, Karel Weirich, se stává přece jen o něco známějším. Pomáhal přes tzv. Svatováclavský fond několika stovkám lidí, sám nakonec skončil ve vězení s rozsudkem smrti, který byl teprve na zásah Vatikánu změněn, takže se dožil v koncentráku konce války.
         Před pár dny v Italském kulturním institutu, kde Karmelitánské nakladatelství představovalo Tronchinovu knihu o Karlu Weirichovi, byla i jeho neteř, která u něj několik let žila. Strýček jí příliš o svém hrdinství nevyprávěl, ale věděla o něm a byla to právě ona, kdo otevřel uložené archiválie svého strýce, aby vydaly svědectví. Na tomto setkání se ukázalo, že Weirich, který působil jako korespondent ČTK v Římě, pracoval u Svatého stolce a z úst dnešního reportéra ČTK zaznělo opět něco nového o této osobnosti. Je mnoho z jeho osudů, co by zasluhovalo většího badatelského úsilí, zvláště jeho spolupráce a napojení na našeho dominikánského kněze v Itálii Jiřího Veselého, na našeho vyslance ve Švýcarsku pana Kopeckého. Chci tedy upozornit díky tomuto vyznamenání a vyzdvižení osobnosti Karla Weiricha na několik věcí:
-naši historikové, kteří zpracovávají moderní dějiny, by se možná měli více věnovat právě takovým otázkám,
-my ostatní můžeme být hrdí na to, že mezi námi žili a žijí skrytí hrdinové, kteří dokáží své životy nasadit pro své bližní,
-měli bychom také víc vědět a přemýšlet o minulosti, abychom se lépe orientovali v současnosti.
         Tato moje poslední připomínka směřuje k tomu, co občas slýcháme ze sdělovacích prostředků jako renomovaný názor odborníka, o němž nemáme pochybovat. Nedávno jsem v Hydeparku České televize shlédl rozhovor s profesorem Levinem, religionistou, který razil tezi, že „antisemitismus je křesťanský“. Možná by ctihodný pan profesor mohl vědět, že holocaust se dost lišil od středověkých pogromů. Ty byly strašnými výbuchy hněvu proti Židům, ale měly většinou jiné příčiny, než rasové, na ty se pak pogrom sváděl. Kořeny pogromů byly sociální, Židé totiž byli přímými poddanými krále a ne šlechty, neplatili daně, byli odlišní a to vše vyvolávalo pochopitelně napětí od ostatních obyvatel. Kořeny antisemitismu bychom našli už v Perské říši, jeho projevy v Egyptě za Ptolemaiovců, římský antisemitismus  byl také známý. Rád bych připomenul i dopis Adolfa Hitlera svému židovskému spolužákovi, kde říká: „patříš do podřadné skupiny lidí“. Šlo tedy o sociální darwinismus, ne o antisemitismus, který by měl kořeny v křesťanství. Myslím, že výklad příčin holocaustu, tedy šoa, pokusu o vyhlazení celého národa byl nedůstojný vědeckého pracovníka.
         Dějiny nás tedy opravdu mohou poučit.
 
Pro Radio Proglas Dominik Duka.