Glosa kardinála Duky: O vypořádání církevních budov na Hradě

Vážení rozhlasoví posluchači, 

možná jste zaznamenali, že jsme koncem minulého týdne s prezidentem republiky učinili jakousi symbolickou restituční tečku. Dohodli jsme se, že církvi v areálu Pražského hradu budou vydány tři nemovitosti – svatojiřský klášter, nové proboštství a kostel Všech svatých. Tato dohoda nevznikala snadno, trvala dlouhou dobu a z diskusí v médiích jsem si vědom i různých pohledů na tuto záležitost. Ne jen ze strany občanů mimo církev, ale také věřících katolíků. Chtěl bych tedy využít příležitosti, ne abych vedl polemiku, ale abych se pokusil objasnit, o co v této záležitosti jde ve skutečnosti. Na první pohled to vypadá, jako by na misku vah na jedné straně byly položeny tři vydávané nemovitosti a na druhé straně bylo oněch 7, které si už díky této dohodě církev nenárokuje.  

Myslím, že celou tuto dohodu bychom měli vnímat v širších souvislostech. Je tu zákon o nápravě některých majetkových křivd, zjednodušeně řečeno restituční zákon. Je tu ale i potřeba soužití církví a státních institucí a to takové, které by přinášelo užitek obyvatelům této země. V neposlední řadě jde o linii, kterou by měla církev sledovat věrna svému evangelnímu poslání – totiž sloužit, hlásat Slovo o Božím království a přinášet pokoj. 

Poté, co jsem se ujal služby pražského arcibiskupa, byla jedním z  prvních kroků snaha vypořádat vztahy mezi státem a církví ve věci svatovítské katedrály. Dlouholetá snaha o její získání, respektive soudní určení, komu vlastně patří, přinášela podle mého zbytečné napětí. Proto jsem se s prezidentem Klausem dohodl na společném užívání katedrály, aniž by bylo deklarováno vlastnictví. Jen tak mohla katedrála znovu oživnout, nejen tím, že do ní bylo instalováno osvětlení, topení a dnes stavíme varhany, ale především slouží církevním účelům s vědomím, že jde o společný národní poklad. V rámci této dohody nám byly pronajaty dva objekty v areálu Hradu, abychom měli zázemí pro naši činnost blízko katedrále.  

Nyní jsme se dohodli, že toto zázemí, tedy sídlo soudu, obou kapitul a některých institucí bude v těch objektech, které získáváme, které nám budou vydány. Než se opraví, budeme mít nadále v bezplatném pronájmu původní dvě budovy. V objektech, jejichž vydání jsme se vzdali, sídlí dnes řada institucí sloužící k zajištění bezpečnosti a ochrany Hradu a k  jejímu technickému zázemí. My tyto budovy pro chod církve a jejích institucí nepotřebujeme, protože za staletí se změnila situace a náš aparát už není tak velký.  

Snad jen trochu pro zajímavost – v nájmu budeme mít kostel svatého Jiří, kde se budou konat bohoslužby a liturgické slavnosti v režimu jako v katedrále, v kostele Všech svatých bude působit kapitula složená z vyučujících na teologické fakultě a zároveň jsme se rozhodli, že tento kostel bude místem ztišení. V běžném provozu katedrály a turistických prohlídek totiž nelze zajistit, aby člověk mohl v tichosti rozjímat, modlit se a toto bude výborná možnost, pár metrů od katedrály, kde může člověk adorovat, protože tento kostel bude vyňat z průvodcovského režimu.  

V Mladotově domě, který máme a nadále budeme mít pronajatý, bude sídlo pěveckého sboru, sídlo místní farnosti a dalších institucí. Ve svatojiřském klášteře můžeme vystavovat umělecká díla, mít muzeum a konzervátorské a restaurátorské dílny naší arcidiecéze.  

 Na proboštství pak bude po opravě dílo diecézní soudu, obou kapitul a možná i další zázemí pro chod katedrály.  

Co mne mrzí je skutečnost, že některé církevní právnické osoby nedodržují ducha restitučního zákona a žádají oproti našim původním příslibům i to, co žádat nemají. Na podepsané dohodě pracovali nejlepší pracovníci této země a vše bylo krok za krokem konzultována s nunciaturou a Státním sekretariátem ve Vatikánu. V duchu 2. vatikánského koncilu a Congarovy studie Za církev sloužící a chudou následujeme tak myšlenky a kroky papeže Františka.  

Osmdesát procent návštěvníků katedrály a Hradu jsou cizinci, i to trochu vypovídá o skutečnosti, jak si i část věřících katedrály váží. Chceme-li jí vdechnout další život, nejen liturgický, vrácené domy vytvoří zázemí. Musíme je ovšem opravit, chceme přece, aby byly v provozu a sloužily, ne aby to byla mrtvá hromada kamení. Opravy půjdou z výnosů našeho majetku, který nechceme hromadit, ale znovu investovat. Mám tedy dobrý pocit, že jsme učinili jasný a symbolický krok, kterým dáváme najevo spoluobčanům na čem nám, věřícím a církvi opravdu záleží.  

Pro Radio Proglas Dominik Duka.