Festival Křižovatky 2009 – Olomouc

5. listopadu 2009 Události

Od 9. do 14. listopadu 2009 se v Olomouci uskuteční již 6. ročník festivalu napříč středoevropskou kulturou Křižovatky 2009, který během šesti dnů nabídne mimořádné divadelní, filmové i hudební zážitky. Podobně jako v minulých letech, také letos se v Olomouci v rámci festivalu představí různí zástupci kultury zemí středoevropského prostoru – tedy nejen z České republiky, ale také z Polska, Slovenska, Rakouska a Německa.

"I přes nepříznivou finanční situaci jsme se i tentokrát snažili vytvořit program, který z velké části nabídne takové tituly, které diváci v Olomouci, případně v České republice doposud neměli možnost vidět," říká dramaturgyně programu Pavla Bergmannová a dodává: "Pokusili jsme se namíchat zajímavý a pestrý multižánrový koktejl současné alternativní kultury a doufáme, že si každý vybere podle své chuti."

Letos festival v pondělí  9. listopadu 2009 ve 20.00 ve filmovém sále Uměleckého centra (Konvikt) slavnostně zahájí zatím poslední snímek legendárního polského režiséra Andrzeje Wajdy Puškvorec. "Je to mimořádné dílo, ve kterém se Wajda vrací k poetice svých nejlepších filmů. Propojuje zde několik vypravěčských rovin a zcela přirozeně rozjímá nad smyslem tvorby, ale i blížící se smrti," charakterizuje snímek dramaturgyně festivalu Pavla Bergmannová a dodává: "Wajdův Puškvorec byl v České republice uveden doposud jen dvakrát v rámci festivalů v Karlových Varech a v Třinci, zatím se neuvažuje ani o jeho koupi do distribuce, takže diváci by si tuto výjimečnou projekci rozhodně neměli nechat ujít. Olomouc je tak teprve třetím městem v České republice, kde bude film uveden." V rámci festivalu se pak uskuteční ještě jedna repríza tohoto titulu v samotném závěru festivalu – tedy v sobotu 14. listopadu 2009.

Rovněž i další filmový program nabízí mimořádné zážitky. Nebude chybět cenou za režii na letošním MFF Karlovy Vary oceněná nostalgická komedie z filmového prostředí Whisky s vodkou německého režiséra Andrease Dresena, která vypraví úsměvný příběh slavného stárnoucího herce bilancujícího svůj dosavadní život. "Je to snímek nabitý vtipnými dialogy, komediálními situacemi i svěží jazzovou muzikou a v druhém plánu rozehrává témata mnohem závažnější, než se na první pohled může zdát," charakterizuje Whisky s vodkou Bergmannová. Fascinující filmový dokument Petera Kerekese Jak se vaří dějiny, jenž byl nedávno nominován na cenu Evropské filmové akademie, pak zase vypráví o vojenských kuchařích, kteří svými vařečkami ovlivňovali nejen nálady a výkony vojáků, ale i celé dějiny lidstva. Prostřednictvím dramatických příběhů tvůrci provedou diváky různými zeměmi, dějinnými epochami i událostmi, jež změnily historii i mapu Evropy.

Vzhledem k letošním nižším finančním podporám byli organizátoři nuceni snížit – oproti loňskému roku – počet festivalových divadelních představení. Diváci ale o divadelní program zcela nepřijdou a mohou se těšit např. na představení pražského Divadla Ypsilon Meeting Point, které nahradí původně plánovaný titul V sedmém pádu. "Jedna z hereček bohužel tento týden onemocněla, takže jsme museli na poslední chvíli hledat náhradní řešení. Po velmi rychlém jednání se nám to podařilo a jsme moc rádi, že program nemusíme rušit," dodává Pavla Bergmannová. Svižná autorská inscenace režiséra Braňa Holička pojednávající o osudech tří lidí v krajních životních situacích tak trochu připomíná povídkový film a je především velkou příležitostí pro tři mladé herce, kteří ve zběsilém tempu ztvární hned 67 rolí.

Diváky jistě potěší i křehká adaptace Dostojevského povídky Něžná v podání divadel A studio Rubín a Partida a v komorním obsazení s Dianou Šoltýsovou, Ninou Divíškovou a  Adrianem Jastrabanem, který se tak po letech jako host vrací do Olomouce, kde začínal své herecké angažmá. Divadelní program je letos připraven samozřejmě i pro nejmenší diváky. Hravému zpracování pohádky O perníkové chaloupce v podání herců Karla Zimy a Jarmila Škvrny z pražského Divadla z Praku rozhodně nechybí vtip, chytré písničky, nápadité melodie, svěží výtvarné řešení, ale i poučení. Pohádka je určena dětem ve věku od tří let, ale pobaví a do hry vtáhne všechny generace.

Festival pak doplní také hudební program. Vůbec poprvé zahraje v České republice vídeňské jazzové trio Triotonic, které nevšedním způsobem mísí tradiční evropský jazz s prvky klasické hudby z období romantismu, čímž si vydobylo respektované místo nejen na rakouské jazzové scéně. Zcela jiný žánr hudebně-divadelního vystoupení nabídne herečka Divadla Husa na provázku Eva Vrbková, kterou mohou obdivovat nejen příznivci brněnského "Provázku", ale i pražského Národního divadla. Představila se také v jedné z hlavních rolí v nedávno premiérově uvedeném filmu Roberta Sedláčka Muži v říji. "Eva Vrbková je svým talentem často přirovnávána k Ivě Bittové, navíc používá novou a u nás poměrně neznámou techniku zpěvu, který si přímo během vystoupení nahrává, vytváří z něj smyčky a vrství je na sebe. Má navíc skvělý, téměř operní hlas, a při vystoupení výrazně uplatňuje své herecké nadání," popisuje hudební styl Evy Vrbkové Pavla Bergmannová a dodává: "Myslím, že o Evě v budoucnu ještě uslyšíme."

Festival se uskuteční v Uměleckém centru UP – v tzv. Konviktu. "Veškeré dění jsme koncentrovali do filmového a divadelního sálu, jedinou výjimku tvoří koncert rakouských Triotonic, kteří se představí v olomouckém Jazz Tibet Clubu," říká za pořadatele festivalu Pavel Peč.

Vstupenky v ceně od 70 do 150 Kč pak lze zakoupit v předprodeji v Informačním centru Olomouc (podloubí radnice, Horní náměstí, denně 9.0019.00), případně si je zájemci mohou rezervovat na adrese info@crossart.cz. Na adrese www.crossart.cz pak mohou diváci najít informace o programu celého festivalu a aktualitách.

(podle oficiální tiskové zprávy)

 

Program

Pondělí 9. 11. 2009

20:00    Konvikt, filmový sál – Slavnostní zahájení

PUŠKVOREC │Andrzej Wajda, Polsko 2009, 83 min.

Nejnovější titul legendy polského filmu je zamyšlením nad úzkou hranicí mezi životem a smrtí. Adaptaci Iwaszkiewiczovy povídky Wajda prolíná s osobní zpovědí herečky Krystyny Jandy. 

Úterý 10. 11. 2009

20:00    Jazz Tibeth Club – jazz

TRIOTONIC │ Rakousko

Vídeňské jazzové trio ve složení Volkhard Iglseder (klavír), Oliver Steger (kontrabas) a Bernhard Wittgruber (bicí) přináší kvalitní autorské kompozice a charismatický zvukový výraz.
 

Středa 11. 11. 2009

 
19:30    Konvikt, divadelní sál – divadlo
 
MEETING POINT │ Divadlo Ypsilon Praha 

Herecký koncert Barbory Vyskočilové, Jakuba Slacha a Martina Bohadla, kteří ve zběsilém tempu ztvární 67 rolí! Režie: Braňo Holiček

Čtvrtek 12. 11. 2009

19:30    Konvikt, divadelní sál – divadlo

NĚŽNÁ (Mít se v krvi)│ A studio Rubín Praha a Partida o.s.

Něžná hra o lásce. Adaptace povídky F. M. Dostojevského v podání Diany Šoltýsové, Adriana Jastrabana a Niny Divíškové. Režie: Pavel Khek 

Pátek 13. 11. 2009

17:30    Konvikt, filmový sál – film

JAK SE VAŘÍ DĚJINY │ Peter Kerekes, Slovensko Rakousko, Česká republika 2008, 88 min.
6 válek, 10 receptů, 60 361 024 mrtvých. Fascinující filmový dokument o vojenských kuchařích, kteří svými vařečkami ovlivňovali celé dějiny lidstva.

19:00    Konvikt, divadelní sál – koncert

EVA VRBKOVÁ LADÍ... │ Husa na provázku

Originální koncert herečky a vynikající zpěvačky Evy Vrbkové (Husa na provázku, Muži v říji...) v doprovodu kytaristy Ivana Manolova (Minach).

20:30    Konvikt, filmový sál – film

WHISKY S VODKOU │Andreas Dresen, Německo 2009, 108 min.
Cenou za režii na MFF Karlovy Vary 2009 oceněná nostalgická komedie z filmového prostředí vypraví úsměvný příběh slavného herce a jednoho skandálního natáčení.

Sobota 14. 11. 2009

14:00    Konvikt, divadelní sál – divadlo

O PERNÍKOVÉ CHALOUPCE │Divadlo z Praku Praha

Známá pohádka o Mařence a Jeníčkovi, stařence a perníčkovi, jak ji nejspíš neznáte.

19:00    Konvikt, filmový sál – film

PUŠKVOREC │Andrzej Wajda, Polsko 2009, 83 min. – repríza

 

Informace o jednotlivých titulech 

PUŠKVOREC

Tatarak, Polsko 2008, 83 min.

režie: Andrzej Wajda ▪ scénář: Andrzej Wajda, Krystyna Janda podle povídky Jarosława Iwaszkiewicze ▪ kamera: Paweł Edelman ▪ hudba: Paweł Mykietyn ▪ výtvarník: Magdalena Dipont ▪ střih: Milenia Fiedler ▪ hrají: Krystyna Janda, Paweł Szajda, Jadwiga Jankowska-Cieślak, Julia Pietrucha, Jan Englert 

Nejnovější film legendy polského kinematografie Andrzeje Wajdy je mnohovrstevným zamyšlením nad úzkou hranicí mezi životem a smrtí, v němž tvůrce mistrovsky proplétá několik linií. Jedna z nich vychází z adaptace povídky Jarosława Iwaszkiewicze, kterou režisér navíc obohacuje o fragmenty prózy Sándora Máraie Nečekaná výzva. Vypráví příběh stárnoucí ženy, která přišla ve druhé světové válce o své dva syny. Nyní žije v rámci možností poklidně se svým zaneprázdněným manželem – maloměstským lékařem, sbližuje se s obyčejným mladíkem Boguśem a zjišťuje, jak blízko je hranice smrti. Hlavní roli ztvárnila jedna z nejuznávanějších polských hereček současnosti a blízká Wajdova přítelkyně Krystyna Janda, která do filmu vnesla osobní, silně emocionální téma, když se rozhodla podělit o svůj zármutek ze ztráty milovaného člověka – známého kameramana Edwarda Kłosińského. Právě hereččiny vzpomínky na poslední dny trávené s milovaným manželem pak tvoří druhou dějovou linii Puškvorce. Vše propojuje také motiv filmu ve filmu. Princip odhalení natáčení, kdy se v několika scénách objeví i samotný Wajda, pak slouží jako zcizovací efekt pro vybalancování určité sentimentality Iwaszkiewiczovy předlohy. A také samozřejmě jako Wajdův hold filmové tvorbě obecně. Snímek získal na letošním MFF v Berlíně Cenu Alfreda Bauera.

 

TRIOTONIC

Vídeňské jazzové trio ve složení Volkhard Iglseder (klavír), Oliver Steger (kontrabas) a Bernhard Wittgruber (bicí) přináší mimořádně kvalitní autorské kompozice, nabité intenzivními emocemi. Osvědčené nástrojové aranžmá tvoří základ niterně osobního a emocionálního hudebního stylu těchto rakouských interpretů. Fascinující směsice tradičního evropského jazzu a klasické hudby z období romantismu pak řadí triotonic na pření pozice rakouské jazzové scény. Samotné trio se považuje za soubor fungující na solidních základech. V současném složení hraje nepřetržitě od roku 1999, všichni hudebníci jsou spoluautory skladeb, společně tvoří i aranže a souzní na pódiu i mimo něj. Kombinace všech těchto okolností má vliv na nevšední charismatický zvukový výraz souboru.
Na svém kontě mají triotonic celkem tři CD. První s názvem "sensitive" vydali v roce 2002. Následovalo CD "homecoming" (2005), v němž v melancholické podobě kombinují prvky klasického jazzu s romantizující hudbou. V roce 2008 pak nahráli své zatím poslední CD "triotonic meets lorenz raab: the colour of four", na němž hrají s vynikajícím rakouským trumpetistou Lorenzem Raabem, se kterým v poslední době také velmi často koncertují.

"... Jejich kompozice jsou citlivé. Tvoří přechod mezi moderním jazzem a klasickou hudbou, navíc s vrchovatým přídavkem emocí. Hudba má za úkol dojmout, zapůsobit, vyvolat reakce. Tímto způsobem se Iglsederovi a jeho spoluhráčům daří předávat výhradně emoce – a ty zpětně nacházejí odezvu." Oberösterreichische Nachrichten
 
 
 
MEETING POINT

Divadlo Ypsilon Praha

autor a režie: Braňo Holiček ▪ dramaturgie: Ondřej Cihlář ▪ výprava: Karel Czech ▪ hrají: Barbora Vyskočilová, Jakub Slach, Martin Bohadlo

Vítejte ve světě odlidštěných vztahů, kde bez tchána neznamenáte nic, kde je nejdůležitější nezklamat rodiče a uspět u hereckého konkursu nebo se jako věčný panic konečně vyspat s holkou. Vítejte do světa "běžných krutostí", který tak dobře známe. Autorská inscenace režiséra Braňa Holička tak trochu připomíná povídkový film a je velkou příležitostí pro tři mladé herce, kteří ve zběsilém tempu ztvární hned 67 rolí. Herecký koncert Barbory Vyskočilové, Jakuba Slacha a Martina Bohadla!  

Braňo Holiček (1985, Košice) se už od dětství zajímal o film a divadlo, navštěvoval základní uměleckou školu, účinkoval v několika dětských muzikálech v Městském divadle v Košicích, hrál titulní roli v muzikálu Oliver (režie Josef Bednárik) na scéně Východoslovenského státního divadla, spolupracoval s televizí na natáčení oblíbených pořadů Hvězdička a Zlatá brána. V patnácti letech začal studovat herectví na Pražské konzervatoři, kterou absolvoval v roce 2006. Jako herec účinkoval v několika televizních inscenacích, seriálech a filmech (např. Král sokolů, Všichni moji blízcí, Kruh Red Baron). Nyní studuje obor režie-dramaturgie KALD DAMU, jako herec hostuje v Činoherním klubu (Nebezpečné vztahy, Ptákovina), v Divadle na Vinohradech (Věc Makropulos, Vrátila se jednou v noci, Lásky hra osudná). Svou dramatickou prvotinu s názvem Meeting Point, za níž byl nominován do finále Ceny Evalda Schorma 2008, uvedl ve vlastní režii ve Studiu Studia Ypsilon. Hra V sedmém pádu měla opět v autorově režii premiéru v červnu 2009 tamtéž.

 

NĚŽNÁ (Mít se v krvi)

A studio Rubín – Partida o.s.

režie: Pavel Khek ▪ dramatizace: Matěj Samec ▪ scéna a kostýmy: Agnieszka Pátá ▪ produkce: Andrea Machová, PARTIDA o.s. ▪ hrají: Nina Divíšková, Diana Šoltýsová, Adrian Jastraban

Ona je dívka, On je muž. Ona leží mrtvá na stole. Už tu bude jenom chvilku, chviličku, pak ji odnesou. On ještě jednou přejde po pokoji. Jaké samoty je třeba dosáhnout, aby bylo možné se soustředit? Jaké ticho je třeba nastolit, abychom slyšeli to, co slyšet máme? Malá zmatená hra o nedostatku slov, ticha a krve. O tom, že není-li z čeho žít, není možno žít. Zoufalství, úzkost, zaťaté pěsti. Mlčení, které bylo příliš hlasité. Něžná hra o lásce.

Adaptace povídky F. M. Dostojevského, kterou autor napsal poté, co v Rusku proběhlo několik sebevražd mladých žen. Jedna z nich se mu zdála obzvlášť pozoruhodná. Jakási švadlena ukončila svůj život skokem z okna, přitom držela v rukou svatý obraz. Kdo může skočit z okna s ikonou v ruce a komu stojí po boku boží obraz i při posledním smrtelném hříchu? A proč jsem přišel pozdě? Jenom o pět minut! A proč jsem zmatený, proč nemůžu mluvit, proč se mi slova vracejí zpět do úst? Inscenace vychází z nové dramatizace Matěje Samce, který jí dal podtitul Mít se v krvi, a společně s režisérem Pavlem Khekem se rozhodli předlohu interpretovat jako intimní příběh a tichý souboj postav On a Ona, v němž spolu hrdinové sice hovoří, ale nekomunikují, a terorizují se vzájemným mlčením. Něžná v komorním obsazení Adrian Jastraban (On), Diana Šoltýsová (Ona) a Nina Divíšková (Lukerja)

 

JAK SE VAŘÍ DĚJINY

Ako sa varia dejiny, Slovensko, Rakousko, Česká republika 2008, 88 min.

režie: Peter Kerekes ▪ scénář: Peter Kerekes ▪ kamera: Martin Kolár ▪ hudba: Marek Piaček ▪ střih: Marek Šulík

6 válek, 10 receptů, 60 361 024 mrtvých. Fascinující filmový dokument o vojenských kuchařích, kteří svými vařečkami ovlivňovali nejen nálady a výkony vojáků, ale i celé dějiny lidstva. A jak se ukazuje, v polní kuchyni se příprava jídla stává taktikou boje a boj o velké ideály stojí na pevných nohách kuchyňského stolu. Renomovaný slovenský režisér Peter Kerekeš se podobně jako ve svých předešlých dokumentech opět zaměřuje na dávnou minulost i nedávnou přítomnost. Prostřednictvím dramatických příběhů kuchařů, kteří vařili pro vojáky v průběhu mnoha krvavých válečných konfliktů, nás tvůrce provede různými zeměmi, dějinnými epochami, událostmi, jež změnily historii i mapu Evropy. A tím nás zároveň i zasvětí do podnes většinou těžko řešitelných vztahů plných paradoxů mezi lidmi, národy a zeměmi.

"Hlavními hrdiny našeho filmu Jak se vaří dějiny jsou vojenští kuchaři. Jsou to obyčejní lidé v zástěrách navlečených na uniformě, jejichž úkolem je starat se o naplnění obrovského žaludku velkého hladového dítěte – armády. Na první pohled je jejich funkce méně důležitá než funkce tankových brigád, leteckých svazů, či výsadkových oddílů. Jak je však zabezpečeno správné naplňování a vyprazdňování žaludku, může být zabezpečeno i plynulé naplňování a vyprazdňování vojenských pozicí. Vojenští kuchaři tak mohou ovlivňovat náladu a výkon vojáků a svými vařečkami namíchat dějiny. Samotné vaření a boj mají přece mnoho společného: taktizování, správný odhad množství ingrediencí, dochucení kořením. Příprava jídla se stává metaforou boje." Peter Kerekes

Peter Kerekes (1973, Košice) vystudoval v letech 1991–98 filmovou režii na VŠMU v ateliéru profesora Stanislava Párnického, kde posléze stejnou látku přednášel a kde se spolu s režisérem Dušanem Hanákem podílel na založení ateliéru hraného a dokumentárního filmu. Věnuje se režii dokumentárních filmů. Debutoval filmem Človek o knihe, kniha o človeku (1994). Jeho film Ladomírske morytáty a legendy (1998) získal čtrnáct ocenění na domácích i zahraničních festivalech. Film 66 sezón byl na mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě oceněn jako nejlepší středoevropský dokument (2003). Také další filmy, např. O troch dňoch v Jasovskom kláštore, vybojovaly mezinárodní ceny. Celovečerní dokument Jak se vaří dějiny získal Zvláštní cenu poroty na torontském festivalu dokumentů Hot Docs, hlavní cenu v soutěži dokumentů na 45. MFF v Chicagu a nedávno byl nominován na cenu Evropské filmové akademie. Filmografie 1994: Človek o knihe, kniha o človeku, 1996: Balog Jozsef, Príbennik 66; O troch dňoch v Jasovskom kláštore, 1998: Ladomírske morytáty a legendy, 2000: Most Márie Valérie; Zuzana od 8.00 do 17.00, 2003: 66 sezón, 2008: Ako sa varia dejiny.

 

EVA VRBKOVÁ LADÍ...

Divadlo Husa na provázku Brno

Eva Vrbková – zpěv a nástroje všedního dne ▪ Ivan Manolov – kytara

Originální koncert herečky a vynikající zpěvačky Evy Vrbkové (Husa na provázku, Muži v říji...) v doprovodu kytaristy Ivana Manolova (Minach). Podivné emocionální písně inspirované zvuky všedního dne, poetický svět konfrontovaný s prostou realitou. Eva Vrbková – nejednou přirovnávaná k Ivě Bittové –  používá novou a u nás poměrně neznámou techniku zpěvu. Svůj zpěv nahrává, vytváří z něj smyčky, vrství je na sebe a to vše přímo během vystoupení. Vzniklé skladby jsou do značné míry unikátní, Eva má navíc skvělý, téměř operní hlas, při vystoupení uplatňuje své herecké nadání a především jí nechybí nápaditost. Má to vtip a nápad, což je s výborným expresivním/abstraktním zvukem kytary Ivana Manolova velmi silná kombinace.

"Zpěvu se věnuji od malička, ale až teď  jsem si dovolila sen uskutečnit. Svůj hlas považuju za prostředníka ke své duši. Při zpívání vnímám citlivěji a jsem více napojená na svůj vnitřní svět. Melodie, které skládám jsou někdy smutné, ale přijde mi že jde o průběh něčeho z třeba i z dávných dob, z čeho se potřebuji vyzpívat a k tomu je můj hlas nepostradatelným nástrojem. Kromě toho v písních mám ráda humor, využívám různorodých nenástrojů, věcí a předmětů, které jsem třeba našla a které mě inspirovaly k vytvoření zvukových smyček." Eva Vrbková

Eva Vrbková (1977) byla již od dětství fascinovaná divadlem, kterému se začala věnovat v brněnském Studiu Dům u režisérky Evy Tálské. Ta ji také později přivedla do Divadla Husa na provázku, kde zahájila v roce 1997 svou profesionální hereckou dráhu rolí Viktorky v inscenaci Babička. Z dalších brněnských rolí připomeňme Provazochodkyni (Cirkus aneb Se mnou smrt a kůň), Eržiku (Balada pro banditu) nebo Kněžnu (Rusalka), významnou hereckou příležitost pak Evě poskytl režisér Morávek v projektu Sto roků kobry (Nastasja Filipovna v Idiotovi, Líza v části Stavrogin je ďábel a Líza Chochlapová v Bratrech Karamazových). Divadlu Husa na provázku zůstává Eva věrná dodnes, od sezóny 2008/2009 ale také začala spolupracovat s pražským Národním divadlem, kde hraje Živu v Pitínského inscenaci Radúz a Mahulena a v současné době se připravuje na roli Lucy  Brechtově Žebrácké opeře. Objevila se v několika televizních seriálech (Četnické humoresky, Strážci duší), nevyhýbá se ale ani filmovému plátnu (Pravidla lži, Muži v říji). V poslední době se realizuje také v hudbě – věnuje se zpěvu a skládání písní a vystupuje na koncertech s Ivanem Manolovem. "Eva Vrbková je herečka, kterou si nemůžete nezapamatovat. I kdybyste s ní mluvili jen pět minut, nakazí vás chutí něco dělat. A třeba i něco měnit." Marketa Havelkova, Kult.cz

 

WHISKY S VODKOU

Whisky mit Wodka, Německo 2009, 108 min.

režie: Andreas Dresen ▪ scénář: Wolfgang Kohlhaase ▪ kamera: Andreas Höfer ▪ výtvarník: Susanne Hopf ▪ střih: Jörg Hauschild ▪ hrají: Henry Hübchen, Corinna Harfouch, Sylvester Groth, Markus Hering, Valeria Čeplanová

Cenou za režii na MFF Karlovy Vary oceněná nostalgická komedie z filmového prostředí vypraví úsměvný příběh slavného herce a jednoho skandálního natáčení. Miláček publika Otto, který má za sebou třicet let profesionální kariéry, připravuje svůj další film a hned první den se opije. Začínající režisér dostane šílený nápad: povolá místního herce, aby se stal jeho náhradníkem. Ukáže se, že neznámý herec Arno je zatraceně dobrý... Melancholický snímek o stárnoucí hvězdě bilancující svůj dosavadní život využívá formy filmu ve filmu, kdy se právě vznikající snímek prolíná se skutečným životem. Příběh nabitý vtipnými dialogy, komediálními situacemi i svěží jazzovou muzikou pak v druhém plánu rozehrává témata závažnější a univerzálnější, než se na první pohled může zdát.

Andreas Dresen (1963, Gera, Německo) začal na konci 70. let natáčet amatérské snímky, později pracoval jako zvukový technik v divadle a v letech 1985 a 1986 se zaučoval ve východoněmeckém filmovém studiu DEFA. Poté vystudoval Filmovou akademii Konrada Wolfa v Postupimi-Babelsbergu a od roku 1992 se filmové režii věnuje profesionálně. Z jeho krátkých filmů zaujaly např. tituly Malý klaun (Der kleine Clown, 1985), Vlak do dáli (Zug in die Ferne, 1989) nebo Tak rychle to jde do Istanbulu (So schnell geht es nach Istanbul, 1990). Debutoval filmem Tichá země (Stilles Land, 1992), ale mnohem větší úspěch zaznamenal jeho druhý celovečerní snímek – tragikomedie Noční postavy (Nachtgestalten, 1999), která byla oceněna na MFF v Berlíně. Následovala Láska na grilu (Halbe Treppe, 2001), Willenbrock (2004) a Léto v Berlíně (Sommer vorm Balkon, 2005). Andreas Dresen je jedním z nejoceňovanějších německých režisérů střední generace, jeho hořké komedie často vyprávějí o partnerských vztazích i obyčejných životech v bývalém východním Německu. Jeho zatím poslední snímek Sedmé nebe (Wolke 9) byl letos s úspěchem uveden v sekci Un certain regard na festivalu v Cannes. Dresen je autorem několika televizních filmů a dokumentů. Nyní se do českých kin dostává jeho nejnovější snímek Whisky s vodkou (Whiskey mit Vodka, 2009), který získal na MFF Karlovy Vary 2009 Cenu za režii.

 

O PERNÍKOVÉ CHALOUPCE

Divadlo z Praku Praha

režie: Karel Zima a Jarmil Škvrna ▪ dramatizace: Karel Zima ▪ scéna: René Dubovský ▪ loutky – výtvarná spolupráce: Petra Vykoukalová ▪ hrají: Jarmil Škvrna a Karel Zima

Pražské Divadlo z Praku – pravidelný host Divadla v Dlouhé – přiváží známou pohádku O perníkové chaloupce, jak ji nejspíš neznáte. Že jste ještě jste nikdy nebyli sami? Budete! Nikdy jste neměli hlad? Budete ho mít! Ještě nikdy jste se nebáli? Tak tedy rozhodně budete! Pohádka o Mařence a Jeníčkovi, stařence a perníčkovi ve velmi milém zpracování. Nechybí tu totiž vtip, písničky i poučení. Hrají a zpívají Karel Zima a Jarmil Škvrna a s nimi roztomilé loutky. Pohádka je určena dětem od 3 o 103 let.

Karel Zima (1971), absolvent Pražské konzervatoře. Paradoxně bez loutkohereckých zkušeností zakotvil v letech 1995-1999 se svou ženou v divadle Drak v Hradci Králové. Od roku 2000 žije s rodinou v Praze a působí na volné noze. Věnuje se různým hereckým i nehereckým aktivitám, hostuje v Divadle v Dlouhé, Minor, Damúza, na lodi Tajemství bratří Formanů ad. a průběžně dostává větší i menší role ve filmu a v televizi. Přes jeho kladný vztah k dětem, ženám a k lidem vůbec se většinou jedná o postavy záporné, podlé až deviantní a přes jeho zjevnou a prokázanou inteligenci (IQ 136) jsou to lidé často vzezření jednoduššího, primitivního až tupého. Výjimečné příležitosti mu poskytl režisér Ivan Trajkov, který mu svěřil role neslyšícího Františka z působivého dramatu Minulost a následně roli anděla Gabriela ve filmu Ocas ještěrky. V dětství se nevíce bál toho, že ho při vytahování z laviny píchnou tím dlouhým drátem do oka.

Jarmil Škvrňa (1968) se narodil ve Dvoře Králové nad Labem a dětství prožil v pevnosti Josefov nad Jaroměři, kde po dlouhá léta působila v divadle jeho babipo dlouhá léta působila v divadle jeho babička Jarmila. Angažmá: velmi krátce Divadlo V.N. Karlovy Vary, Divadlo Aha! Damúza Praha. V divadelních rolích jej můžete vidět např. jako Harpagona v Molierově Lakomci, Smirnova v Čechovově Medvědovi, Kočkareva v Gogolově Ženitbě, Zilvara v Poláčkových Bylo nás pět. Od roku 2007 na volné noze. Hrál v řadě seriálů (Letiště, Ordinace v Růžové zahradě, Okresní přebor), kde navzdory svému mladistvému vzhledu a juchavé povaze statečně vytváří role starších, mrzutých ba protivných morousů.

Darujte Proglas!

 

Regiony

Regiony