Fejeton před konkláve - Americký purpur v Prachaticích
Miniseriál, kterým před úterním zahájením papežské volby představujeme některé účastníky konkláve z pohledu reportérských zážitků kolegy Filipa Breindla, pokračuje pohledem do června 2011, kdy na oslavy 200 let od narození svatého Jana Nepomuka Neumanna dorazil do jihočeských Prachatic tehdejší filadelfský arcibiskup, nyní již emeritní, kardinál Justin Rigali.
Sympatické pošumavské městečko zažívá velkou slávu a snad může být rádo, že počet poutníků se ustálil v řádu tisíců, byť by si místní rodák Jan Neumann, úspěšný budovatel katolických institucí na východním pobřeží USA, jistě zasloužil větší davy. Ale náměstí má svou neměnitelnou kapacitu, která odpovídá tomu, že Prachatice nejsou žádným velkoměstem. Příchozí ho přiměřeně zaplňují a mše, kterou před televizními kamerami slouží americký host, má velmi důstojnou kulisu, kdy ani mraky od Šumavy nepřinášejí déšť, jak ráno hrozily.
Kardinál Rigali ovšem není jen hostem významné církevní slavnosti. Do České republiky ho jako svého legáta vyslal papež Benedikt XVI. a třeba tak hovořit i o jistém oficiálním formátu návštěvy. Tomu odpovídá například skutečnost, že stát zapůjčil své limuzíny s policejními řidiči, objevují se vatikánské vlaječky na kapotě a další náležitosti.
Zároveň se ale zdá, že jistá sousedskost vyzařující z nevelkého prachatického centra v určitých momentech přebíjí všechny oficiality. Takto lze jen tak na ulici potkat ministra zahraničí Karla Schwarzenberga a zapříst s ním hovor, poutníci se baví s biskupy, na faře dostane najíst každý, kdo jde kolem. Škoda, že zrovna u kardinála Rigaliho tato atmosféra jihočeského klidu hraničí s nekompromisně vytčeným minutovým harmonogramem, nad jehož dodržováním bdí lidé, kteří to mají v popisu práce.
Je třeba se přizpůsobit a pokusit se maximum získat v okamžiku, který časový plán určil reportérům. Ti se shromažďují v zasedací místnosti radnice a jsou jednotlivě pozdravováni místostarostou, který se tak dozvídá, že Radio Proglas má na této tiskové konferenci několikanásobné zastoupení. Ani to nemusí stačit na časový skluz, s nímž hosté mezi novináře přicházejí – zanedlouho je přitom čeká svátostné požehnání v kostele. Nahrávací přístroje tak jsou rychle uvedeny do pohotovosti, aby zaznamenaly slovo amerického hosta „byl jsem dojat, když jsem byl u hrobu rodičů svatého Jana Nepomuka Neumanna, uvědomil jsem si kořeny naší místní církve ve Filadelfii.“ Českobudějovický biskup Jiří Paďour se chmuří, když pozoruje nechuť přítomných žurnalistů přizpůsobit se časovému plánu – „ještě dvě otázky,“ hlásí.
Přece jen ale dojde na vzkaz pro české věřící – „buďte hrdí na svou duchovní tradici, na to množství světců, kteří odtud pocházejí,“ říká kardinál Rigali, reprezentant mladšího kontinentu za oceánem. Konec, děkujeme, hlásí organizátoři tiskové konference zotročeni neúprosným jízdním řádem. Využíváme toho, že nablízku momentálně není nikdo, kdo by nás od kardinála odehnal, a spolu se štábem televize Noe ho jdeme pozdravit osobně. Netěší nás, že tím prohlubujeme chmury biskupa Paďoura, ale jsme odměněni příjemným neoficiálním rozhovorem – „tak vy tu máte křesťanskou televize a rádio, to je skvělé, moc zdravím vaše diváky a posluchače,“ říká host z Filadelfie, který je brzy na to už definitivně odvlečen z našeho dosahu.
Zanedlouho se ukáže, že cesta do Prachatic byla posledním významným počinem jeho arcibiskupské služby – v 76. roce života odchází na odpočinek, odměněn třeba tím, že právě jeho sídelní město, Filadelfie, bylo vybráno za dějiště nejbližšího světového setkání rodin v roce 2015. Svůj kardinálský účet ovšem Justin Rigali ještě neuzavřel, jeho další kapitolu napíše při konkláve v Římě, z amerického pohledu nedaleko od Prachatic.
Filip Breindl
P.S. Národní pouť do Prachatic si můžete připomenout i v následující fotogalerii.
