Evergreen papežských cest – "nezaujaté a vyvážené" zpravodajství

Naše poznámka si všímá způsobu, jakým některá česká média přistupují k tématu zahraničních cest papeže Benedikta XVI. Nachází řadu prohřešků proti zásadám profesionální žurnalistiky.

Je náhoda, že se česká média chovají tak zaujatě, podbízivě, povrchně a manipulativně, kdykoli pojednávají o zahraniční cestě papeže Benedikta XVI.? Například současné zprávy, které prakticky zamlčují jeho počiny během návštěvy Německa a naopak neúměrně zvýrazňují protesty a demonstrace, jsou toho praktickou ukázkou. Podobně tomu bylo před měsícem, kdy by z našich sdělovacích prostředků nabyl čtenář, divák či posluchač dojmu, že Španělé v Madridu jsou krajně protipapežsky naladěni a přítomnost Benedikta XVI. je obecně považována za nežádoucí.

Je nutno připustit, že naše média dokáží psát zaujatě, podbízivě, povrchně a manipulativně prakticky o všech tématech a příčinou tedy není jejich údajné protikatolické naladění, ale spíše řemeslná nedovednost. Tak se snadno z prosté zpravodajské informace v relaci Českého rozhlasu stane analýza a komentář, kdy redaktorka konstatuje, že "katolická církev v Německu je v nejtěžší krizi v novodobé historii" a kromě objektivně problematických stránek připojuje pokus o rozbor, v němž nachází příčiny ve finančních skandálech (jakých, to už nezmiňuje) a "neschopnost odpovídat na aktuální výzvy moderní doby" (ani zde bližší vysvětlení tohoto shluku frází nenásleduje).

Dalším problémem je vyváženost. Zatímco při jiných příležitostech zpravidla žurnalisté alespoň formálně a alibisticky připojují hlas "z druhé strany", v případě papežské návštěvy rozhodně nemaří vzácný vysílací čas, aby zprostředkovali hlas tamní církve, když už ne samotného papeže. Například obsáhlý článek v Mladé frontě Dnes se věnuje vojenským salvám při slavnostním přivítání, na velkém prostoru objasňuje postoje demonstrantů v ulicích Berlína nebo levicových poslanců, kteří se rozhodli bojkotovat papežův projev v parlamentu, ale samotným slovům Benedikta XVI. poskytují v tomto kontextu minimální místo a například poslanci, kteří si papeže vyslechli, nebo účastníci mše na olympijském stadiónu se ke slovu nedostali vůbec. A může být i hůř – televize Nova vyslala do Berlína zvláštního zpravodaje, který ve svém příspěvku konstatoval, že i v parlamentu "vyhřezl odpor" proti papeži, jehož cesta do Berlína "nemilosrdně konfrontovala s realitou, která je od katolického ideálu daleko." Ani půl slova už nenašel pro obsah papežovy promluvy, z níž by se mimo jiné mohl dozvědět, jak mimo se svým slohovým cvičením o konfrontaci s realitou byl. Možná jen omylem, ale možná i úmyslně se na samý úvod zpravodajské relace Novy objevil údaj o desetitisících protestujících proti papeži, aby pak reportér v samotném vstupu konstatoval, že šlo o tisíce (a později upřesnil, že podle policie o čtyři tisíce). Že ve stejné době na olympijském stadiónu je přes 60 tisíc účastníků mše, už říci nestihl.

Takto to zkrátka dopadá, když se profesní chyby spojí se myšlenkovými stereotypy, které jsou typické pro novinářské uvažování o církevní problematice (papež je konzervativní, církev zaostává za moderní dobou, církevní postoj k potratům je kontroverzní atd.). Vzpomínám v tomto kontextu na výměnu názorů mého kolegy se šéfredaktorem jednoho z českých deníků – ten v krátké e-mailové zprávě přímo hýřil pojmy jako "zkostnatělost" a výzvu, aby se seznámil např. s katechismem, než začne s církevní naukou polemizovat, odbyl poznámkou, že církev vše tají (šlo o záležitost, kde by příslušné dokumenty nalezl za překvapivě krátkou dobu). Navíc tento způsob zjevně vyhovuje velké části čtenářů, posluchačů a diváků, jimž se zmíněné stereotypy rovněž dostaly hluboko pod kůži. Postoj Berlíňana z reportáže Novy, který se na demonstraci dožadoval papežovy tolerance a zároveň svou vlastní výmluvně demonstroval slovy "papež patří do kostela, ne do Německa",  jistě našel mezi diváky čtvrtečních Televizních novin sympatizanty.

Vše se dále kombinuje s krátkou pamětí, protože ještě neuplynuly celé dva roky od návštěvy Benedikta XVI. v Česku. Před jeho příjezdem se média podrobně věnovala údajnému nezájmu o papeže, podivovala se nad výší nákladů a rozsahem bezpečnostních opatření, aby po skončení návštěvy zpravidla připustila, že se nekonalo jimi očekávané moralizování a prezentace středověké temnoty. I z komentářů německých deníků, které si narozdíl od našich papežovy řeči ve spolkovém sněmu povšimly, se zdá, že nekonfrontační styl v kombinaci s myšlenkovou hloubkou a pevností postojů vytvoří opět efekt Benedikt, který se dříve projevil ve Velké Británii, České republice nebo letos v Madridu, a to bez ohledu na sílu přesvědčení našich žurnalistů o nepřátelském naladění těchto míst. Jen je škoda, že ani další taková zkušenost zřejmě nepřispěje k příštímu profesionálnímu zpravodajství o papeži – kdo se se mnou vsadí, že během jeho listopadové cesty do Beninu se neobjeví "informace" o konzervativním papeži zakazujícím kondomy?

Zpravodajství na Proglasu

Zprávy pro lidi dobré vůle ve všední dny v 10, 13, 15 a 20 hodin; v sobotu v 15 a v 18 hodin

Regiony

Regiony