Doc. Hach: Nežádoucí emoce při debatě o předčasných porodech

Právě slova ministra zdravotnictví Leoše Hegera o vysokých finančních nárocích na lékařskou péči o děti narozené před 24. týdnem těhotenství vyvolaly nesouhlasné reakce některých skupin a organizací, například také Hnutí pro život ČR. Podle Petra Hacha není šťastné, že se nyní debata vede na veřejné úrovni, protože ani mezi odborníky zatím nepanuje jednoznačný názor na celou problematiku. "Celá ta debata se neustále mezi porodníky vede a stále se hovoří o tom, kde je ještě mez taková, kdy je ještě účelné nebo kdy je morální vystavovat celou společnost - to není jenom to dítě, to jsou rodiče, to je celá rodina, to je víceméně celé to společenství, které tvoří národní nebo státní komunitu - určité zátěži. Tady je těch problémů taková spousta, že se nedá říct, že je to otázka (výlučně) technická nebo (výlučně) morální,"konstatoval docent Hach, který se nechtěl vyjádřit k samotnému výroku ministra Hegera, protože nezná jeho přesné znění. 

Stanovení hranice 24 týdnů podle něj vymezuje možnosti, které současná lékařská věda má při záchraně života předčasně narozeného dítěte. "Od 38. týdne už hovoříme o předčasném porodu a tomu odpovídá i porodní váha. Pokud je pod 1000 gramů, dnes eventuálně pod 500 gramů, pak to znamená, že se musí napřít všechny síly a veškerá technická dokonalost, aby bylo možné zajistit fyzické přežití. I když je technicky možné, že se zajistí přežití, vůbec není možné ani odhadnout, natož garantovat, že to přežití bude zdravé a že se narodí dítě takové, aby přineslo všechna očekávaná dobra, která od nově narozeného dítěte očekáváme," upozorňuje Hach na orgánovou nezralost takto extrémně nedonošeného dítěte. Medicína podle něj nemůže dospět do stavu, kdy uměle kultivuje všechny lidské zárodky od oplození do porodu.

Neodborná veřejnost v současné době k debatě výrazně přispět nemůže, spíše vnáší nežádoucí emoce, míní docent Hach. "Samozřejmě je třeba mít na paměti mít i určitá hlediska morální, hlediska etická, ale dobře: nechme to lékařům a etikům," říká člen Papežské akademie Pro vita (jež se zabývá otázkami ochrany lidského života), a dodává, že nemá pochybnosti o tom, že by diskusi vedené v lékařském prostředí chyběl lidský pohled: "Jsem z hloubi duše přesvědčen o tom, že neexistuje mezi lékaři, ať si o nich myslíme, co chceme, někdo, kdo by byl předem přesvědčen o tom, že takto narozené dítě patří do odpadu, že nemá cenu. Každý, kdo vidí, že je sebemenší šance, se o to bude snažit," uzavírá docent Hach.