Cyrilometodějská teologická fakulta prezentuje důležité dokumenty

Diakonát, vývoj a perspektivy

První prezentovaný dokument je zároveň nejdelším, jaký Mezinárodní teologická komise doposud vydala. Má sedm kapitol. Pojednává v nich o Kristově diakonii. O tom, jak byl chápán diakonát v době apoštolů a jak se na něj díváme dnes. Dozvíte se také, že jáhenské svěcení v prvotní době církve nebylo vyžadováno před kněžským svěcením. Hovoří se zde o současném stavu diakonátu ve světě a prakticky o jeho vymizení. Autoři textů si též pokládají otázku, zda lze diakonát považovat za svátost. S tím souvisí další otázka týkající se diakonátu žen. Celý dokument je velmi odborně propracován a často se odvolává na dokumenty II. vatikánského koncilu.

Komu je především určen? Poslechněte si Prof. Ctirada Pospíšila, Th.D.

Naděje na spásu pro děti, které umírají nepokřtěné

Dokument představil Dr. Ing. Eduard Krumpolc CSc., Th.D.

Je rozdělen do tří kapitol. Často se odkazuje na Písmo, patristické prameny i na odborníky z oblasti psychologie. Řeší se zde zakotvení této otázky v tradici církve až do dnešní doby. Z celého dokumentu vyplývá, že všichni se rodí s dědičnou vinou. Zároveň Bůh má tajemné způsoby, jak může člověka spasit i bez křtu, pokud nemohl bez vlastního zavinění tuto svátost přijmout. Církev žije v naději, že Bůh ve svém milosrdenství dává nepokřtěným dětem příležitost ke spáse. Nemůže se ale vyjádřit v tom smyslu, že by tyto děti byly automaticky spaseny, neboť taková myšlenka vede k ospravedlňování potratů a zpochybnění smyslu svátosti křtu.

O některých aktuálních otázkách eschatologie

Proč se Mezinárodní teologická komise rozhodla sepsat tento dokument vám vysvětlí PhDr. ThLic. Martin Štěpán Filip, Th.D.

V jedenácti kapitolách se zde hovoří o Kristově vzkříšení jako o modelu a příčině našeho budoucího vzkříšení, které má počátek již ve křtu. Dojde k němu při druhém příchodu Ježíše Krista, nikoliv v okamžiku smrti. Vysvětluje, jak máme chápat náš stav po smrti a jak se máme dívat na duši člověka, která existuje i bez těla. Vysloveně odmítá dualistické pojetí člověka. Autoři se zde vyslovují ke křesťanskému postoji k vyvolávání duchů a k jasnému rozporu mezi vírou v reinkarnaci a vírou církve.

Dignitas personae

Instrukce o Důstojnosti lidské osoby je z Kongragace pro nauku víry. Reaguje na nové metody moderní biotechnologie a navazuje na instrukci Donum vitae a encykliky Jana Pavla II.: Veritatis splendor a Evangelium vitae. Je zaměřena především na formaci svědomí u věřících i nevěřících, kteří v odpovědích na otázky umělého oplodnění, pokusů na embryích a klonování stále tápají. Instrukce má celkem tři části. První se vztahuje k lidskému životu a plození. Druhá část se věnuje novým problémům s předáváním lidského života. Poslední zkoumá některé nové léčebné návrhy, které souvisí s manipulací s lidským zárodkem a nebo lidským genetickým materiálem.

Proč pojetí mozkové smrti je platné jako definice smrti

Jedná se o deklaraci neurologů a dalších odborníků z Papežské akademie věd. ThDr. Milan Mičo uvedl její prezentaci těmito slovy. Mozková smrt znamená nevratné ukončení všech vitálních aktivit mozku (mozkových hemisfér včetně mozkového kmene). Funkce ostatních orgánů mohou být uměle udržovány, ale již se jedná o udržování tělesných funkcí mrtvého jedince. Toto udržování mrtvého jedince na přístrojích je však bráno negativně, navzdory tomu, že mu bije srdce. Mrtvému jedinci pak lze odebrat orgány k transplantaci. V případě úmrtí těhotné matky se odborníci nestaví proti tomu, aby bylo umožněno plodu se dál vyvíjet až do okamžiku vyvolání porodu.

Zatím není k dispozici v češtině. 

Jak se k těmto dokumentům můžete dostat?