Co čeká egyptské křesťany po Mubarakově rezignaci?
Odborník Cyrilometodějské teologické fakulty UP v Olomouci na egyptské křesťanství Jaroslav Franc, který pobýval v Káhiře při začátku protestů proti vládě prezidenta Husního Mubaraka, hovoří o jisté nevypočitatelnosti dalšího vývoje v zemi. Křesťanům může přitížit zastání, kterého se Mubarakovi dostalo od nejvyššího představitele koptské církve, nebo naopak pomoci účast při protestech a celková demokratizace země.
Egyptskou budoucnost provází řada proměnlivých veličin - například příští počínání armády, které Mubarak předal své pravomoci, uplatnění vlivu radikálního Muslimského bratrstva, uskutečňování reforem, které může probíhat pod různou intenzitou mezinárodního tlaku, řešení hospodářských a sociálních problémů, vztah k izraelskému sousedovi. Zatímco Káhiřané v ulicích slaví Mubarakův útěk z metropole, mezi křesťanskými skupinami možná panují smíšené pocity, 
naznačuje Jaroslav Franc vnímání bývalého prezidenta jako nemilovaného diktátora, ovšem zároveň také nositele jisté stability. "Všichni věděli, jak se zachová. On nebyl velkým příznivcem mezináboženského dialogu nebo větší podpory křesťanských menšin, nicméně byl přístupný dialogu a papež Šenúda s ním dokázal vyjednat některé kroky, které prospěly křesťanské menšině," uvedl k postoji egyptských křesťanů k Mubarakovi. Jím Franc vysvětluje i vystoupení nejvyššího představïtele koptské církve Šenúdy III., který se na začátku nepokojů vyslovil pro Mubarakovo setrvání ve funkci. I když tento výrok doprovodil výzvou, aby prezident opustil diktátorské praktiky, může tato skutečnost do jisté míry posílit protikřesťanské nálady, připustil Jaroslav Franc.
Z vlastních zkušeností s protesty v Káhiře však nabízí i druhý, pro křesťany výrazně příhodnější scénář: "Ta atmosféra v ulicích byla až řekněme euforická. Protesty se vedly ve velice pokojném stylu a účastnilo se jich celá řada křesťanů, a to velice viditelně. Oni jsou dnes v té velké euforii toho, co se podařilo v Egyptě tomu lidu, vnímáni jako součást egyptského národa, respektive egyptské společnosti jako ti, kteří se účastnili těch velkých změn." Útoky na křesťany, k nimž docházelo během nepokojů například v Horním Egyptě, nenaznačují zatím nic, říká Jaroslav Franc s tím, že k podobným incidentům docházelo i v Mubarakově éře; teď navíc řada rabujících útoků měla spíše kriminální než náboženský motiv. V každém případě se podle něj dá přesnější vývoj v Egyptě odhadovat až na základě dění v příštích týdnech a měsících.
