Člověk v tísni: Nejhorší humanitární krize v Somálsku skončila
Po deseti měsících ukončila organizace Člověk v tísni humanitární práci u etiopsko-somálských hranic. V oblasti Godere pomáhali pracovníci lidskoprávní instituce od loňského srpna, kdy zemi zasáhlo nejhorší sucho za posledních 60 let. Na starosti měli jeden z uprchlických táborů, běžence v něm registrovali a nabízeli jim základní životní prostředky. Dětem zajišťovali také vzdělávání a zdravotnickou péči. O situaci na etiopsko-somálské hranici jsme si povídali s jedním z pracovníků Člověka v tísni Janem Faltusem.
Proč Člověk v tísni po 10 měsících projekt ukončil?
Ten důvod je jednoduchý – nejhorší humanitární krize skončila, potřeba pomoci už nebyla tak velká. Do oblasti se vrátily deště, které loni vypadly, takže v tomto momentě je tam dostatek pastvy a myslíme si, že naše přítomnost na místě není potřeba.
Jak vypadá aktuální situace na etiopsko-somálské hranici?
V současné době přišly listopadové i březnové deště, takže co se sucha týče, se situace stabilizovala. Je tam ale stále nebezpečno, v oblasti je přítomná etiopská armáda a milice Al Šabáb – to se nezměnilo. Nicméně v táboře, který jsme měli na starosti, zůstalo asi pět tisíc lidí, o které nyní pečuje Světový potravinový program.
Narazil jste na projekt v oblasti Godere, jakými prostředky Člověk v tísni místním lidem pomáhal?
My jsme měli na starosti celkovou správu uprchlického tábora. To znamená, že jsme registrovali příchozí a distribuovali veškeré základní potřeby, protože lidé přicházeli bez jakýchkoliv prostředků. Dostávali od nás nejen potraviny a vodu, ale také nádobí, stany, pokrývky nebo matrace. Pro děti jsme zajišťovali vzdělávání a zdravotní pomoc.
To všechno bylo financováno ze sbírky SOS Somálsko z loňského srpna?
Také. Převážná část šla z této sbírky, ale něco bylo hrazeno přímo námi z Klubu přátel a část pomoci jsme dostali takzvaně – my tomu říkáme „in kind“ – že dostaneme materiální podporu přímo od jiné organizace, která ale neoperuje v terénu. Jsou to třeba nějaké partnerské nevládní organizace, německé, anglické, americké…
Tým, který v táboře pracoval, byl tvořen pouze pracovníky Člověka v tísni?
Člověk v tísni samozřejmě, ale hlavně byli na místě přítomni členové naší partnerské organizace, která v zemi působí už dlouhou dobu. Díky tomuto partnerství jsme byli v oblasti vůbec schopni fungovat. Ona ta situace v Somálsku je poměrně složitá.
Jaký je největší problém u etiopsko-somálských hranic?
Určitě je to bezpečnost. To je první problém, kterému musí lidé čelit už dlouhá léta. Dochází tam k rabování, zabíjení, přepadání vesnic – lidé proto také často ze země migrují. A potom jsou to výkyvy počasí, které jsou stále častější. Takže i když v oblasti žijí pastevecké kmeny, ty jsou na časté stěhování zvyklé, musí kvůli suchu cestovat daleko větší vzdálenosti. Pastva nestačí pro všechny obyvatelé vesnic a pak vznikají obdobné krize.
