Církev svatořečí Pavla VI., arcibiskupa Romera a další svědky víry

14. října 2018 Události Autor: Filip Breindl

Papež František předsedá ve Vatikánu bohoslužbě spojené s vyhlášením kanonizace sedmi služebníků církve - jednoho papeže, jednoho arcibiskupa, dvou řeholnic, dvou kněží a jednoho věřícího laika. Ve skupině kanonizovaných je Pavel VI. nebo německá zakladatelka řehole, která provozovala sirotčince i v Praze a severních Čechách. Přinášíme krátké portréty nových světců.

Papež Pavel VI. (vlastním jménem Giovanni Battista Montini, 1897-1978). Rodák z oblasti Brescie v severní Itálii po kněžském svěcení působil ve vatikánské diplomacii a Státním sekretariátu. Od roku 1955 byl milánským arcibiskupem. Po smrti svatého Jana XXIII. ho konkláve kardinálů zvolilo roku 1963 papežem. Pavel VI. dokončil druhý vatikánský koncil a zahájil jím předpokládané reformy. Podnikl historickou cestu do Svaté země se smířením s cařihradským patriarchou Athenagorem. Jako první papež promluvil před Valným shromážděním OSN. Vzdal se papežské koruny - tiary, kterou nechal vydražit ve prospěch chudých. Jmenoval české kardinály Josefa Berana, u jehož smrtelného lože se modlil, Štěpána Trochtu a Františka Tomáška.

Oscar Arnulfo Romero y Galdámez (1917-1980). Arcibiskup středoamerického Salvadoru se stal jedním ze symbolů latinskoamerické církve jako zastánkyně chudých a utlačovaných. Kritizoval zneužívání moci a politickou zvůli. Nájemný vrah ho připravil o život u oltáře v nemocniční kapli, kde sloužil bohoslužbu. Jméno Oscara Romera nese mezinárodní letiště v Salvadoru, latinskoamerická církev ho uctívá jako mučedníka.

Francesco Spinelli (1853-1913). Italský kněz, milánský rodák patřil k propagátorům eucharistické adorace, kterou označil za zdroj horoucí lásky. Spolu s Caterinou Comensoliovou založil Institut sester adorátorek Nejsvětější Svátosti. Podle životopisců prožil svůj život poznamenaný mnoha zkouškami ve znamení naprostého odpuštění.

Vincenzo Romano (1751-1831).Další italský kněz je spojen s příběhem zkázy Neapole po erupci sopky Vesuv v roce 1794. Své síly nasadil pro materiální a duchovní obnovu města a kostela Svatého Kříže ve městě Torre del Greco, které dnes patří do neapolské aglomerace. Praktikoval kontaktní misii u rybářů a dalších lidí, často byl zprostředkovatelem smíření a tišitelem konfliktů.

Marie Katherina Kasperová (1820-1898). Německá řeholnice založila v roce 1845 Institut Chudých služebnic Ježíše Krista zaměřený na službu nejchudším lidem. V dalších letech se společenství rozšířilo i do zahraničí, kde sloužilo německým obyvatelům. Do roku 1945 spravovaly sestry i klášter se sirotčincem v Praze, působily také v Sudetech, například Sloupu v Čechách nebo České Kamenici.

Nazaria Ignazia od sv. Terezie od Ježíše (1889-1943). Rodačka ze Španělska spojila své řeholní působení s misiemi v Latinské Americe, především v Bolívii a Argentině. V roce 1925 založila společenství nazvané Misijní sestry papežského křížového tažení - podle jejích slov mělo jít o "křížové tažení lásky, jež objímá celou církev." Nová řeholní rodina se zaměřila na podporu sociálního a pracovního postavení žen.

Nunzio Sulprizio (1817-1836). Jediný ze skupiny, který nežil žádnou z forem zasvěceného života. Italský rodák prožíval svou víru příkladnou zbožností a skutky lásky. Byl kovářským učněm, zemřel v pověsti svatosti ve svých 19 letech.