Církev si připomíná dva roky od úmrtí kardinála Vlka
Před dvěma roky (18. března 2017) zemřel kardinál Miloslav Vlk, který v 85. roce života podlehl vážné nemoci. Výročí připomněla večerní zádušní bohoslužba v katedrále svatých Víta, Václava a Vojtěcha. Sloužil ji bývalý generální vikář pražské arcidiecéze Michael Slavík.
Kardinál Vlk byl pražským arcibiskupem v letech 1991 až 2010, předtím sloužil jako biskup ve své rodné českobudějovické diecézi. Patřil k příznivcům Díla Mariina - hnutí Fokoláre. Kardinálem byl od roku 1994, v roce 2005 se účastnil konkláve, z něhož vzešel papež Benedikt XVI. V době volby jeho nástupce Františka před šesti roky už kardinál Vlk v konkláve nebyl, protože mu bylo více než 80 let, v Římě se ale zapojil do přípravných prací a takzvaných generálních kongregací kardinálského sboru. "Když jsme ho chtěli někam pozvat v letech 2010 až 16, muselo se to plánovat na měsíce dopředu, protože měl spoustu aktivit v evropských i celosvětových církevních strukturách," vzpomíná na dobu po odchodu kardinála Vlka z úřadu pražského arcibiskupa bývalý synodní senior Českobratrské církve evangelické a předseda Ekumenické rady církví Joel Ruml. "On byl tehdy samý vtip. Uvědomil jsem si, jak z něj spadla všechna odpovědnost za jednání, vystupování, vyhovování, dělání kompromisů či nějaké diplomacie. On svobodně procházel církevním a společenským životem a hodnotil to s odstupem," popisuje Ruml, který podle svých slov v kardinálu Vlkovi našel vzor pro způsob vlastního odchodu z úřadů, které zastával. "Člověk někde byl, něco dělal, teď to může odevzdat a nestává se tím odstrčený. Může to tak vzít, ale zároveň to může přijmout jako příležitost znovu pracovat s tím nejbohatším a nejniternějším, co v sobě má. To kardinál Vlk dělal a dokázal," říká Joel Ruml.
