Církev se strachuje o Pygmeje v Africe

"Aby měli co jíst, musí každý den pracovat", upozorňuje P. Franck Bango z Péké. Duchovní této první pygmejské farnosti v zemi se rovněž obává, že při nákaze nemocí Covid19 domorodé obyvatelstvo nebude mít kdo léčit: "Františkánské misionářky mají pouze malou ošetřovnu, v níž léčí hlavně běžná onemocnění, jako je malárie nebo tyfus. Misionářky od Nejsvětějšího Srdce Ježíšova provozující velké zdravotní středisko se nacházejí 200 kilometrů daleko". Společenství katolických Pygmejů fungují v Konžské republice již několik let, zatím však jde o velmi malé společenství. Jelikož tyto etnické skupiny žijí kočovným způsobem života, není jednoduché je spočítat. Otec Bango odhaduje, že v celé diecézi je roztroušených kolem 3 000 katolických Pygmejů, asi 100 z nich žije v jeho farnosti. 

Kněz žije spolu s Pygmeji a doprovází je. "Zpočátku byli podezřívaví, protože zažili, že kandidáti v různých volbách porušili své sliby ... Také si mysleli, že Kristus by neodpovídal jejich tradicím, ale zjistil jsem, že, aniž by o tom věděli, už žijí v duchu určitých evangelních hodnot ". Otec Bango jako příklad uvádí, že novomanželé vstupují do celoživotního manželství, neexistuje u nich koncept rozvodu ani polygamie. Etnické skupiny se, podle faráře, samy zasazují o to, aby se jejich církev pokusila oddělit od tradičních fetišistických praktik. "Ty spočívají v začarování lidí pomocí zaklínadel a zapříčiňují vnitřní spory. Snažím se jim například vštípit, aby nebrali nic, co jim nepatří. Nemají žádné úspory, protože nemusí nutně disponovat materiálními prostředky. Nemají například ani ledničku. Tyto skutečnosti je často staví do nepříjemné situace," řekl misionář Papežské organizaci ACN spolu s informací, že nedělní bohoslužby pro ně už nejsou jen možností, ale představují součást života víry.

zdroj: ACN