Česká literatura ztratila skvělou básnířku, řekl o smrti Bohumily Grögerové Pavel Janáček

„Česká literatura ztratila jednu z osobností tak zvané experimentální poezie 60. let. Ztratila dámu, kterou literární veřejnost zná jako spolupracovnici Josefa Hiršala právě na dílech konkrétní poezie. A ztratila také skvělou básnířku, která před několika lety ohromila české čtenáře svou sbírkou Rukopis, což je sice kniha básnická, ale v zásadě jde o velmi nepoetický, prozaizovaný zápis zážitků tvůrčího člověka, který ztrácí zrak a s ním i schopnost zapojovat se do literární kultury, ale vnitřně i vnějškově s tímto oslabením velmi emotivně bojuje,“ popsal ztrátu básnířky Pavel Janáček z Ústavu české literatury akademie věd.

Tvůrčí dvojice (Bohumila Grögerová a Josef Hiršal) se také podílela na 180 překladech zahraniční poezie, mimo jiné Christiana Morgensterna nebo Guillauma Apollinaira. Vzpomínková kniha Let let podala svědectví o stavu české kultury v 50. a 60. letech. V roce 2009 vyhrála její sbírka Rukopis Magnesii literu za Knihu roku. „Hodně překládala texty, které souvisely s experimentální poezií. Spolupracovala na překladech z němčiny také s Josefem Hiršalem, ale nejen s ním. Překládala třeba Christiana Morgensterna, překládala Hanse Magnuse Enzensbergera a překládala také z francoužštiny Ionescovy absurdní dramata, překládala básně Saint-John Perse a překládala také esejistiku, ať už to souviselo s konkrétní poezií, jako byly Heißenbüttelovy texty. I v tom překládání se zračila i ta specializace Bohumily Grögerové a ten její vklad do oblasti řekněme protirealistických a nerealistických literárních experimentů sloužících ke kombinatorické práci s literárním materiálem,“ popsal tvůrčí záběr zesnulé Janáček.

Veřejnost si může pamatovat také autorčinu tvorbu pro děti. Ve svých dílech používala Bohumila Grögerová obrázky, vizuální poezii nebo si hrála s písmeny, z kterých vytvářela různé obrazce. Spolupracovala na několika rozhlasových pořadech o poezii a stala se propagátorkou experimentální poezie doma i v zahraničí. „Těžiště společné činnosti však leží v programově experimentální, zejména konkrétní, vizuální a auditivní poezii (JOB-BOJ) a próze (mj. kniha Trojcestí, obsahující texty Preludium, Mlýn a Kolotoč). V souladu s „teorií textů“ Maxe Benseho tu autoři proklamativně směřovali k izolaci díla od „nefunkčních“ složek a soustřeďovali se na hledání prakořenů a hranic krásné literatury, včetně jejího vztahu k hudbě a k výtvarnému umění. Rozvíjeli tak například žánr grafické anekdoty, perzifláže konvenčních básnických výtvorů či satirické grotesky,“ napsal o práci dvojice básníků literární vědec Vladimír Novotný.