Biskupové reflektovali loňský rok a povzbuzují do budoucnosti

Český primas kardinál Dominik Duka v něm za zvládnutí covidem ztíženého roku poděkoval vládě i kněžím, kteří s velkou vynalézavostí a za pomoci farníků použili nové přístupy v pastoraci. Požádal o modlitbu za příštího pražského arcibiskupa a za vysvobození ze zhoubné covidové nákazy a za všechny zdravotníky, pro něž, jak píše, nemá dost slov, aby jim dostatečně poděkoval. Kardinál Duka reflektoval i probíhající Synodní cestu v katolické církvi a varoval před zklamáním způsobeným přehnanými očekáváními, i před jejím pasivním bojkotem. Je přesvědčen, že výstupy synodálního procesu mohou být inspirací pro příští koncil. 

Plzeňský biskup Tomáš Holub synodální cestu i celé putování církve ve svém poselství přirovnal k putování tří králů: "Mudrci od Východu, jak o nich mluví evangelista Matouš, se na své cestě nespoléhali v první řadě na své znalosti a zkušenosti. Ty byly spíše jenom impulzem pro to, aby se na cestu vůbec vydali. Na ní ale pak po celou dobu měli oči upřené na hvězdu, která byla znamením a nástrojem Božího vedení. I pro nás dnes stejně jako pro tyto tři krále před mnoha lety je velmi důležité, abychom se na naší cestě za Bohem nespoléhali pouze na svoji zkušenost či na zaručené zprávy, jež na nás všemi možnými a mnohdy i nemožnými způsoby dotírají. Spíše je třeba, abychom den co den na naší životní cestě upínali svůj pohled na hvězdu našeho života, kterou je sám Kristus, a ptali se, kudy nás On sám chce vést svým Duchem. (...) Jsou nám známí skrze nesčíslné množství vyobrazení, kterým je ale společné, že tito poutníci za hvězdou jsou vždy zobrazeni jako lidé velmi rozdílní. V celé tradici je tedy zachovávána jako podstatná skutečnost, že ačkoliv tito mudrci byli lidmi různého původu, různé životní zkušenosti či různého stáří, přesto dokázali jít spolu stejným směrem a za stejným cílem. Tato schopnost kráčet spolu v rozdílnosti je v dnešní době nejen v celé společnosti, ale i v naší katolické Církvi, v naší diecézi i v našich farnostech, ve společenstvích a rodinách nesmírně důležitá. Předpokládá snahu o vzájemné porozumění i při odlišných názorech a ochotu neodsuzovat. Schopnost jít spolu znamená připravenost stavět především na tom, co máme společné."

Litoměřický biskup Jan Baxant v pastýřském listu uvažuje o tom, že nás pravděpodobně čeká náročný rok i v důsledku zdražování a inflace. Upozorňuje, že máme příležitost vědomě volit skromnější způsob života a cvičit se v odolnosti přestát a překonávat i vážné choroby, provázené někdy i bolestnějšími metodami léčení: „My, často křehcí, slabí, bezmocní a obtížení nejistotami všeho druhu jsme na tom před Pánem Bohem, oplývajícím silou a laskavou mocí, nikoliv jako zatracenci a odsouzenci k nízkoprahovým zařízením na doživotí. Naopak, Boží plán s lidmi je plánem spásy a záchrany, pomoci a posily, znovuzískání důstojnosti člena Boží rodiny, tedy hodnoty být natrvalo Božím dítětem“.