Beze strachu z oranžové většiny - naše povolební glosa

Komplikace schvalovacího procesu pro reformní návrhy – tak hodnotí předseda vlády Petr Nečas (ODS) výsledky senátních voleb, které dávají jeho hlavnímu sokovi, sociální demokracii, nejtěsnější většinu 41 mandátů (ODS má 25, KDU-ČSL 5 s tím, že vstup do této frakce ohlásila také nově zvolená senátorka Miluše Horská, TOP 09 a Starostové také 5 a zbývající počet senátorů je nezařazených). Opravdu toto rozložení nahrává skutečnosti, že se ve větší míře může z horní parlamentní komory ozývat veto směrem k návrhům vycházejícím ze sněmovny, ale vládní koalice tak jako tak musí počítat se širším dialogem se socialisty například kvůli nejistému směřování uskupení Věci veřejné, jemuž voliči v komunálních i senátních volbách dali vcelku zřetelně najevo, že tuto kometu sněmovních voleb dále nepřijímají – rostoucí populismus a sbližování s levicí může být myslitelným scénářem pro Bártovu a Johnovu formaci a za takových okolností může být senátní většina ČSSD pro Nečase jen nepatrným obtížným doplněním mnohem zásadnějších obtíží na úrovni dolní parlamentní komory.

Je pravda, že senátoři – kdyby chtěli – mohou velmi zásadně zkomplikovat například schvalování zahraničních vojenských misí nebo ratifikaci mezinárodních smluv typu česko-vatikánské. Lze ale předpokládat mnohem větší nezávislost senátorů na stranických sekretariátech oproti stádovitosti poslaneckých klubů, nelze vyloučit ani možné přeběhlictví a také volby následující už za dva roky, které mohou složením Senátu opět velmi zásadně zamíchat – z toho důvodu nemá příliš cenu hovořit o prezidentských volbách roku 2013, zejména není-li vyloučen zázrak v podobě dohody politických stran o přímé volbě občany.

Samozřejmě se ale leckdo, kdo kvituje nekonfrontační a reprezentativní styl současného a zřejmě dosluhujího předsedy Senátu Přemysla Sobotky, patrně orosí při představě, že tento vysoký ústavní post (protokolárně druhý nejvýznamnější po prezidentovi republiky!) zaujme Milan Štěch či Zdeněk Škromach, ale to lze brát jako daně za toto momentální vychýlení politické situace lehce doleva (zvláště na Moravě). Ocenit lze reparát, který složila KDU-ČSL po fiasku ve sněmovních volbách – prokázala, že stále zejména v regionech disponuje osobnostmi, které získají voličskou důvěru, aniž by musely své vize přetvářet směrem k liberálnímu většinovému postoji (a aniž by dostaly třeba ve vysílání veřejnoprávní televize prostor odpovídající parlamentní straně).

Oranžové zbarvení konírny ve Valdštejnském paláci skutečně žádnou katastrofou není a v následujících dvou letech snad ani nestihne být. Co je horší a přestává být únosné, je skutečnost, že o tomto zbarvení důležité součásti našeho zákonodárného systému znovu rozhodla nepatrná část lidí, kteří jsou k tomuto úkonu oprávněni...