Barbora Antonová: Teď přišel okamžik přenést internet do schránek sousedům

V odpoledním vysílání Radia Proglas mluvila o tom, jaká pomoc je v nynějším nouzovém stavu země nejvíce potřeba, ale také o rizicích dobrovolnické činnosti.

Do zklidnění situace v nouzovém stavu kvůli pandemii koronaviru se zapojují tisíce dobrovolníků po celém Česku. Vyrábí a distribuují nejen zdravotnické vybavení, kterého je na trhu nedostatek, třeba roušky nebo desinfekce, ale také nosí obědy seniorům, balíčkují jídlo pro lidi bez domova nebo se starají o děti zaměstnanců nemocnic. Největší organizovaná skupina dobrovolníků se v Brně shromáždila kolem platormy šijemeroušky.cz. A nedá se říct, že by šlo pouze o studenty, aktivistické skupiny nebo zaměstnance neziskovek. Například v šicích centrech se mezi jehlami a nůžkami střídají všechny generace. „Z mého okolí jsou to lidi, kteří se znali už předtím a fungovali na stejných projektech. Například to úplné jádro, které rozjelo tuto celou síť pomoci, jsou lidé, kteří v roce 2015 organizovali pomoc uprchlíkům, kam se posílala finanční i materiální pomoc. Mají za ta léta výborné know-how a jsou připraveni jednat hned i v těchto krizových situacích, třeba ještě dřív, než se instituce rozkoukají,“ upřesňuje koordinátorka dobrovolnické pomoci Barbora Antonová vznik hlavního jádra platformy.

Ti nejpotřebnější o nabídce pomoci často ani nevědí

Snaha organizátorů je především dostat pomoc ke všem potřebným lidem, ne vždy je to prý ale tak jednoduché. „Tohle považuji za největší problém dobrovolnické i institucionální pomoci. Lidé, kteří pomoc nejvíc potřebují, o ní ví nejmíň. Nedá se říct, že by se zdráhali pomoc přijmout, ale mnohdy ani neví, že o pomoc můžou požádat. Je to dáno i tím, že spousta z nás jako by mentálně žila na sociálních sítích a trvá nám, než si uvědomíme, že je mnoho lidí, kteří nemají Facebook, že mnoho lidí ani nemá přístup k internetu, že nefungují na chytrých telefonech. Z mého pohledu je úplně stěžejní opustit facebookové skupiny, kde se všechno olajkuje a označí hashtagem. Je potřeba vyjít ven mezi lidi a snažit se tu pomoc opravdu dostat k těm, kteří netuší, že někde jsou desetitisíce lidí, kteří jsou velmi ochotní pomoci.“

Podle Antonové je nejefektivnější pomoc lidem, kteří nejsou informováni ze sociálních sítí nebo médií, formou rychle distribuovaných a přehledných tiskovin třeba od městských částí. Právě ve své schránce našla leták se základními informacemi, konkrétním kontaktem, na koho se v případě nouze nebo otázek obracet a z druhé strany byly uvedeny kontakty na restaurace, které nabízí rozvoz jídel. „Teď přišel okamžik opustit internet, vytisknout Facebook a roznosit ho do schránek,“ shrnuje trefně brněnská koordinátorka. Není to ale jen o distribuci pomoci, nosnou součástí efektivní pomoci je také dobrá organizace dobrovolnických aktivit. Je potřeba slučovat dohromady aktivity, které velmi spontánně vznikají různě na internetu. Stává se pak, že některé iniciativy běží paralelně a spousta lidí dělá neefektivně tutéž věc. Barbora Antonová pak apeluje na všechny, kdo chtějí například vytvořit novou webovou stránku nebo vymyslet aplikaci, aby předtím velmi důkladně prozkoumali internet a zjistili, zda už něco podobného neběží. Pokud už něco podobného existuje, mají dobrovolníci spojit síly a pracovat na dané věci společně.

Je děsivé, že zdravotnická zařízení jsou závislá na dodávce ručně šitých roušek

Poptávka po zdravotnickém materiálu, hlavně tedy po rouškách, prozatím neustále jen roste. Barbora tuto zprávu vnímá pozitivně - ukazuje prý na to, že se lidé přestávají bát si o pomoc říct a že se k nim informace, aby si o pomoc řekli, opravdu dostala. Prozatím brněnská skupina šijemeroušky.cz zásobuje všechna potřebná místa včetně zdravotnických zařízení, nejen v Brně, ale i v Jihomoravském kraji. "Chodí nám pak fotky dojatého personálu, který v ruce drží ručně ušité bavlněné roušky od našich dobrovolníků – to je sice moc hezká a dojemná věc, ale když to domyslíte, tak je děsivé, že zdravotnická zařízení jsou závislá na dodávce ručně šitých roušek. Zrovna teď se Zuzaně Lenhartové, která je bohyně dobrovolnické pomoci, a další skupině lidí kolem šijemeroušky.cz podařila taková věc, že seniorům, kteří si zavolali pro jednotlivé roušky, je budou rozvážet členové brněnských cykloskupin." I když se v Brně každý denně ušijí tisíce roušek, pořád to na naplnění poptávky nestačí. Barbora Antonová přitom říká, že ušít roušku a dopravit ji na potřebné místo vůbec není nic složitého: „Chtěla bych vyzvat všechny, kdo přemýšlejí, že by šili roušky, ale přemýšlejí nad tím, kde vezmou materiál, jak budou roušky distribuovat a podobně… Prosím, nebojte se toho! Spojte se se sousedy, kolegy, s radnicí, s různými spolky, pomohou vám. Je to jednodušší, než se zdá.“ Zmiňuje, že potřeba jsou roušky také v menších městech a vesnicích, u praktických lékařů a lokálních zdravotnických zařízeních.

Všichni jsme hrozně křehcí, musíme na sebe dávat pozor, já sama jsem už zkolabovala

Kromě šití roušek a distribuce zdravotního materiálu se skupina kolem platformy šijemeroušky.cz zaměřuje také na pomoc duševní. Vznikají databáze duchovní a pastorační pomoci a vznikl také web Dělám co můžu, který zdarma nabízí odbornou psychologickou a terapeutickou pomoc nejen osobám zasaženým koronavirem, pracovníkům v první linii, ale také právě dobrovolníkům. Často si totiž dobrovolníci neuvědomují náročnost své práce a pocit toho, že musí co nejvíce “makat“ pro dobrou věc nakonec může zastínit základní lidské potřeby. „Tohle je jedna z nejdůležitějších informací. Lidé, kteří pomáhají, jsou vzhůru třeba i dvacet hodin denně a tento čas intenzivně pracují. Jsou tedy velmi ohroženi vyhořením, jsou velmi ohrožení tím, že sami zkolabují. Ostatně mně se to nedávno také stalo. Dostala jsem se z toho včas jen díky kamarádce, která má terapeutický výcvik a poznala příznaky. Já tento svůj osobní příběh říkám hlavně kvůli varování pro ostatní. Všichni jsme hrozně křehcí. Dobrovolníci, kteří nyní pomáhají v krizové situaci, nejsou na tyto okamžiky školeni. Lidé, kteří naskakují do dobrovolnické činnosti a působí jako dobrovolníci třeba na krizových linkách, všichni tito lidé se najednou ocitli v první linii a jsou velmi ohrožení. Je také třeba počítat s tím, že to, co prožíváme teď, je stále tak trochu adrenalinová situace. Všichni jsou zrychlení, všichni neustále pracují, vidíme pospolitost, vidíme to, že pomáhat se zatím daří, vidíme konkrétní pomoc. Musíme být ale připraveni také na to, že třeba za dva tři měsíce bude situace stejně zlá a tragická. Pomáhat bude potřeba v pořád stejné míře, jenže už opadne adrenalin a euforie z pomoci. Začnou se počítat škody a začneme být neuvěřitelně vyčerpaní. Já bych prosila všechny lidi, kteří pomáhají, aby pomáhali hlavně sobě a nenechali se vyždímat, protože budou pořád potřeba. Právě oni za posledních čtrnáct dnů nasbírali dovednosti a zkušenosti, které by jinde sbírali celé roky. Ale aby tento potenciál nepřišel vniveč, prosím, všichni se opatrujte, ať můžeme fungovat stejně i za dva měsíce!"