Komentátor Soukup: Lukašenko hraje o čas

Podle slov šéfa české diplomacie Tomáše Petříčka má běloruská občanská společnost plnou podporu Česka. "Lukašenkův režim ztratil popularitu, což bude pro něj mít fatální důsledky," řekl v dnešním 13+ redaktor Hospodářských novin a odborník na Rusko a postsovětské státy Ondřej Soukup.

Co se změnilo letos v létě, že společnost začala protestovat?

Určitě za tím není jediný důvod. Po více než čtvrtstoletí Lukašenkovy vlády samozřejmě vyrostla generace, která by už ráda fungovala v 21. století, zatímco Lukašenko je klasický postsovětský politik, který mentálně uvízl v 90. letech. Další věc je, že tamní ekonomická situace není dobrá, od roku 2014 stagnuje, příjmy obyvatel se i mírně snižují. Koronavirová krize byla podle mě takovou poslední kapkou. Na jednu stranu znemožnila cestování. Lukašenko volby ohlásil na 9. srpna s tím, že studenti nebudou ve velkých městech, ale doma, gastarbeiteři budou pracovat v Rusku či Polsku, bohatší budou někde pryč na dovolené. Jenže nakonec museli všichni zůstat doma a i pohradavé Lukašenkovo vyjadřování o covidové krizi byla taková poslední kapka, která vyvolala výbuch nespokojenosti i u lidí, kterým byla doposud politika lhostejná. To jsou naprosto jiní lidé, než kteří chodili na demonstrace posledních dvacet let.

Výrazným hráčem je bezesporu i Rusko a prezident Putin. Jak je pro Lukašenkův režim důležitý vztah s Putinem a dá se případně očekávat, že by Rusko do celé situace zasáhlo vojensky?

Myslím, že vojenská intervence se těžko stane, co by tam ti vojáci dělali? Aby rozháněli desetitisícové či statisícové demonstrace, na to má lidi samotný běloruský režim. Vztah obou zemí je dlouhodobě dynamický a křehký, protože už koncem 90. let vznikl společný stát Ruska a Běloruska, který, pravda, existoval spíš na papíře. V zásadě fungoval tak, že Rusko dodávalo Bělorusku výrazně levnější ropu a plyn výměnou za politickou loajalitu a integrační snahy. To se v posledních zhruba osmi letech změnilo. Rusko dávalo opakovaně najevo, že už mu tento model nevyhovuje a chtělo by v integraci pokročit. Jenže narazilo na to, kam až bylo Bělorusko ochotné dojít. Ve smlouvě totiž stojí třeba i vytvoření jednotné měny. To by ale znamenalo, že by ruská centrální banka určovala, kolik bude peněz. Lukašenko řekl, dobře, budeme mít společnou měnu, ale já chci své emisní centrum, což je z ekonomického hlediska naprostý nesmysl. Takže je pravda, že ty vztahy teď byly velmi bouřlivé. Tím spíš, že Rusko jednostranně měnilo některé daňové zákony, které běloruskou ekonomiku připravovaly o její výhody. Není divu, že v předvolební kampani Lukašenko vystupoval jako ochránce běloruské samostatnosti před Kremlem. Tvrdil, že ho ruští oligarchové chtějí svrhnout, aby mohli privatizovat státní podniky. Jakmile však vypukly protesty, změnil rétoriku o 180 stupňů. Najednou hovořil o tom, že je největším přítelem Ruska, a varoval Putina, že pokud dopustí, aby padl pod tlakem demonstrací, bude Putin ten další. Rusko tedy s Lukašenkem není úplně spokojené, ale nechce ani dopustit, aby musel odejít pod tlakem ulice. To je pro Rusko nepřípustné, už jen z toho důvodu, že Lukašenko vládne jen o šest let déle než jeho ruský kolega, takže by to mohlo mezi Rusy vyvolávat nepříjemné asociace. Na druhou stranu by byl Putin rád, kdyby byl v Bělorusku někdo, s kým by se dalo jednodušeji domluvit. Je otázka řekněme tak dvou let, kdy budou Rusové patrně vést jednání jak s Lukašenkem, tak hledat nějakého jiného kandidáta. Zatím ale Rusko prohlašuje, že stojí pevně za Alexandrem Lukašenkem.

Vyostřuje se brutalita proti demonstrantům v posledních dnech? Můžeme to chápat jako zoufalý pokus Lukašenka udržet se u moci?

Myslím, že důvod není, že by si Lukašenko myslel, že pokud všechny nezmlátí a nepozatýká, zhroutí se jeho režim do dvou týdnů. Jde spíš o pokus odpor zlomit. I tím, jak se horší počasí, to dnes už nejsou statisíce demonstrujících jako v srpnu, ale nějaké desítky tisíc lidí. Je to tedy spíše pokus ubývajícímu počtu demonstrantů ukázat, že si mají dát pozor, protože budou mít velké problémy. Ne náhodou v neděli před pochodem policie zatkla velké množství novinářů. Každý, kdo měl na vestě „press“, skončil na policejní služebně. Tím pádem se policisté i psychicky cítili, jakože nemají žádná omezení, že z toho žádný zvláštní skandál nebude.

Mezi zatčenými novináři skončili i zaměstnanci státních médií. Byl to spíš omyl, nebo má režim strach i z dříve loajálních lidí?

To byla spíš náhoda, zadrženi byli mimochodem i ruští novináři z agentury TASS, ale, když se na policejní stanici prokázali, nechali je jít domů. Ostatní drželi celou noc a zahájili proti nim přestupkové řízení za účast na nepovoleném shromáždění, i když měli akreditace. Myslím, že režim dokázal potlačit počínající vzpouru ve státních médiích. Sám Lukašenko prohlásil, že lidi, kteří se ukázali nebýt vlastenci, vyhodil, a poděkoval Putinovi, že údajně poslal ruské novináře z mediálního holdingu, do něhož patří televize ARTE, aby pomáhali udržet chod televize a státních médií. Od té doby ti, kteří tam zůstali, už nemají vůbec žádné snahy cokoliv zpochybňovat.

Jak k celé situaci přistupuje Česká republika? Ministr zahraničí Petříček před několika dny oznámil, že povolává do Česka na konzultace velvyslance v Bělorusku. Co to znamená?

Česká diplomacie je od začátku poměrně aktivní, český velvyslanec v Minsku byl například na návštěvě u spisovatelky a nositelky Nobelovy ceny za literaturu Světlany Alexejevičové, když to vypadalo, že ji policie zatkne. Velvyslanci států EU u ní „drželi hlídky“. To odvolání je v souvislosti s tím, že Lukašenko nechal omezit chod velvyslanectví Polska a Litvy, takže velká většina ostatních unijních států odvolává své zaměstnance na konzultace jako gesto solidarity. Dnes se například ministr zahraničí Tomáš Petříček bude účastnit v rámci Fora 2000 panelu spolu s hlavní protikandidátkou Lukašenka Svjatlanou Cichanouskou. Proto myslím, že česká diplomacie je v zásadě akční. Navíc Česká republika slíbila stipendia studentům, kteří budou režimem vyhozeni ze studií kvůli politickým důvodům. To je věc, která v Bělorusku velmi rezonuje. Jsem z toho skoro až dojatý. Minulý týden jsem dělal rozhovor s šéfredaktorkou informačního portálu By, což je něco jako běloruský Seznam. Když to skončilo, řekla mi: „Já vám celé české společnosti strašně moc děkuju, víme, jak nás podporujete.“  V tomto ohledu si myslím, že to není vůbec špatné.

Jaké jsou teď vyhlídky obou stran? Má Lukašenko šanci udržet se u moci? A opozice prosadit své snahy?

Myslím, že krátkodobě se Lukašenko nejspíš udrží u moci. On sice není schopen potlačit protesty a vlastně hraje o čas, s tím, že doufá, že až přijde sníh, nikdo tam chodit nebude. Na druhou stranu se jeho režim vždy držel na třech pilířích: ekonomická rovnost, (státní ekonomika, neproběhla tam žádná privatizace), velmi tvrdé silové složky a pak ještě donedávna velká popularita. Myslím, že ještě před třemi lety velká většina Bělorusů Lukašenka podporovala. Teď má možná 20-25 procent, to je jeho maximum. To už se zjevně nezmění. I represe vedou k tomu, že čím dál více lidí se musí postavit na jednu, nebo druhou stranu barikády. Všichni zadržení mají samozřejmě rodinné příslušníky, kolegy, takže vtahuje se do toho čím dál víc lidí. Ta důvěra, kterou vekou část těch 26 let u moci měl, se Lukašenkovi už nikdy vrátit nepodaří a bude to mít pro jeho režim ve střednědobém horizontu fatální důsledky.