Petr Jan Vinš k výročí Bílé hory: Křesťané dokážou táhnout za jeden provaz

Před 401 lety se na Bílé hoře uskutečnila bitva, v níž Katolická liga porazila vojska českých protestantských stavů. To ovlivnilo osudy českých zemí na dalších téměř 300 let, z velké části nábožensky. Pro reflexi těchto událostí vznikla Ekumenická komise pro české církevní dějiny 17. století. Působí mýtus Bílé hory ještě dnes? Na jaké úrovni jsou nyní vztahy mezi církvemi? O tom jsme v pořadu 13+ mluvili s členem komise a také generálním sekretářem Ekumenické rady církví, starokatolickým jáhnem Petrem Janem Vinšem.
„Myslím, že celé hledání má dvě roviny. První je odborně-historická a ta druhá spíše církevní a do určité míry i emocionální. Na té historické lze říct (a několikrát jsme si to ověřili při pořádání kolokvií), že nepanuje velká rivalita. Výsledek zkoumání bez ohledu na to, zda je provádějí katoličtí, evangeličtí nebo sekulární historici, nemá velké zabarvení. V církevním životě je ale tato otázka spojená s poměrně silnými emocemi, které objektivní historické bádání ani nemá jak otupovat. Myslím, že je úlohou církví a naše komise k tomu chce přispívat, aby se tyto zakořeněné nevraživosti, ostny otupovaly,“ uvedl Petr Jan Vinš a dodal, že právě za tímto účelem Ekumenická rada církví (ERC) spolu s Českou biskupskou konferencí (ČBK) pořádají společné modlitby a setkání.
Vinš coby generální sekretář ERC poukázal na výrok pražského biskupa Václava Malého, že úkolem katolíků i protestantů je vnášet do sekulární společnosti evangelium. „Pohled na události, které se staly v minulosti, je jen část perspektivy. Je také nutné dívat se dopředu a namísto nimrání se v křivdách, kdo co komu udělal, se dívat dopředu, co chceme dělat směrem do budoucna,“ vyzdvihl Vinš.
Zdůraznil také, že dějiny 17. století nenabízejí jasně kladné, či výhradně záporné postavy. „Nikdy nebyla jedna strana čistě utlačující a druhá jen tou porobenou. Spíše než budovat identitu oběti je dobré se v křesťanské upřímnosti zabývat tím, zda v naší tradici není přítomno třeba i to, že my jsme někomu ublížili. Když si to v modlitbě a křesťanské upřímnosti přiznáme, jde o dobrý základ, jak kráčet kupředu a ničeho takového se v budoucnu nedopouštět,“ řekl Proglasu.
Proč jsou podle něj ekumenické vztahy nejlepší za celou dosavadní historii? Jak hodnotí některá citlivá místa společných dějin jako zboření a opětovné vybudování Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí? A kde jsou k dostání pracovní listy, které Ekumenická komise pro církevní dějiny 17. století vydává? Dozvíte se v celém rozhovoru, který si můžete poslechnout v audioarchivu.