Moje slunce Mad ukazuje, že Afghánci jsou lidé jako my, říká Petra Procházková

Moje slunce Mad ukazuje, že Afghánci jsou lidé jako my, říká Petra Procházková
2. listopadu 2021 13+ Autor: Eva Svobodová

Celovečerní animovaný snímek Moje slunce Mad režisérky Michaely Pavlátové měl českou premiéru před necelými dvěma týdny, 22. října, ale stačil už posbírat několik prestižních mezinárodních cen. Jak uvádějí distributoři, je o lásce Češky a Afghánce, odehrává se v Kábulu a „ukazuje, že štěstí si člověka může najít v situacích, kde by je nejméně čekal". Film vznikl na motivy novely Frišta novinářky Petry Procházkové, která byla hostem dnešního pořadu 13+.

Procházková do knihy vtělila vlastní zkušenosti z afghánského prostředí, kde žila mezi lety 2001-2006. „V té době tam byl život docela drsný, nebyla tam elektřina, kina, nebylo moc co dělat. Měla jsem proto spoustu volných večerů a pocitů, které jsem nedokázala vtěsnat do novinových článků, a přišlo mi škoda, že by měly být zapomenuty. Tak jsem si po večerech začala ty příběhy rukou sepisovat, až z toho vznikla knížka,“ vysvětlila.

Hlavní postava cizinky (v knize Tádžička, ve filmu však pro zjednodušení Češka) je podle Procházkové inspirovaná její tehdejší přítelkyní Zalinou. „Když jsem se stýkala s místními ženami, Zalina, která hovořila i rusky, mi tlumočila. Postupně z toho vznikly takové večírky, kdy jsme si vyprávěly své příběhy, názory a osudy. Díky Zalině jsem získala obrovský přehled o tom, co a jak vlastně může prožívat afghánská žena,“ uvedla. Přestože režisérka filmu M. Pavlátová Afghánistán nikdy osobně nenavštívila, podle Procházkové to jeho kvalitám neubírá: „Myslím, že se jí to povedlo úplně báječně. Ona tam jet chtěla, ale z různých bezpečnostních důvodů to nešlo. Myslím, že ale úplně dokonale nasála atmosféru díky tomu, že měla ode mě hromady fotek, vyprávění, videí,“ říká.

Hlavním přínosem filmu je podle ní univerzální poselství o vztazích v rodině, které platí pro arabské země stejně jako pro Česko. „Když jde člověk s určitými obavami na kreslený film o Afghánistánu, tak si tam nečekaně může najít postavy, se kterými se ztotožní. Míša mě mnohokrát varovala, to není film o Afghánistánu, ale o vztazích, o rodině a jen náhodou se odehrává právě v Afghánistánu. Ten příběh jsme si mohli prožít možná i my, i když v jiných kulisách. To si myslím, že je úspěch toho filmu,“ shrnula autorka knižní předlohy.

Jak by se podle Petry Procházkové odvíjely osudy hlavní hrdinky, kdyby se děj odehrával teď, po převzetí moci Tálibánem? Načasovali filmaři uvedení filmu záměrně na dobu, kdy se Afghánistán dostal do celosvětové pozornosti? A co ji na tvorbě animovaného snímku nejvíce překvapilo? Dozvíte se v záznamu celého rozhovoru s Petrou Procházkovou, který je v audioarchivu.

Darujte Proglas!

 

Regiony

Regiony