13+ o velkém rozvolnění, stížnostech a odškodnění s právníkem prof. Wintrem
Dneškem se s určitými omezeními otevírají vnitřní prostory restaurací, bazény, sauny, diskotéky či kasina. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch minulý týden uvedl, že vláda o tomto rozvolnění protiepidemických opatření rozhodla nikoli v reakci na zlepšenou situaci, ale v důsledku rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Vojtěch také avizoval, že ministerstvo zvažuje ústavní stížnost kvůli tomu, že nemá pravomoc plošného uzavírání služeb. O tématu Filip Breindl hovořil s ústavním právníkem Janem Wintrem z Právnické fakulty Univerzity Karlovy.
„Podnět Ústavnímu soudu je podle mě bez šance, protože tento soud rozhoduje primárně o ústavních stížnostech občanů na zásah do jejich základních práv a svobod garantovaných ústavou. Stát však žádná základní práva nemá, čili k Ústavnímu soudu už dojít nemůže. Poslední instancí pro něj je právě Nejvyšší správní soud. Pokud by tedy stát chtěl nadále omezovat restaurace a podobné provozovny poskytující služby, je třeba to dobře doplnit do pandemického zákona,“ vysvětlil ve vysílání J. Wintr, který nevyloučil, že se mohou objevit problémy a právní pře ohledně dokládání bezinfekčnosti či zákazu tančení v klubech.
Upozornil však, že se zde ministerstvo snaží využít jiného ustanovení, které umožňuje zakázat nebo omezit konání veřejných či soukromých akcí, na nichž dochází ke kumulaci osob na jednom místě, a to na základě epidemiologických rizik. „Vždycky záleží na tom, jestli ministerstvo unese to argumentační břemeno ohledně toho, že se jedná skutečně o nezbytné omezení a je dostatečně podložené důvody. Většina rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v této oblasti vlastně byla založena na tom, že je ministerstvo nedostatečně odůvodnilo,“ poznamenal pedagog a odborník na právo z Univerzity Karlovy Jan Wintr.
Na výroky Nejvyššího správního soudu někteří reagují žalobami. Winter poukázal na dva režimy: „První režim je nastavený v pandemickém zákoně tak, že i za ta opatření, která nejsou nezákonná, náleží těm, kteří jsou omezeni, náhrada skutečné škody. Kromě toho existuje obecný zákon o odpovědnosti státu za nezákonná rozhodnutí, kde, tedy pokud někomu vznikne škoda v důsledku nezákonného rozhodnutí, je povinnost nahradit škodu veškerou, čili včetně ušlého zisku. Zde si myslím, že pokud byla ta opatření nezákonná, tak náhrada za škody náleží.“
Podle Wintra se ministerstvo zdravotnictví z dřívějších soudních výroků nepoučilo: „Situace trvá déle než rok, přijde mi, že ministerstvo si již mohlo právní nástroje vyladit a používat je v souladu se zákonem.“
Další komentář ústavního právníka prof. Jana Wintra si poslechněte v záznamu rozhovoru.
