Rudolf Smahel komentuje praxi tzv. církevních Silvestrů

Zamyšlení o "církevním Silvestru"

Když člověk slyší v kostele, že končí církevní rok, většinou si řekne, že bude brzy advent, budeme mít zase advent, ale celkově tu informaci spíše přecházíme. Jistěže rádi zpíváme o slavnosti Krista Krále tu krásnou píseň Ježíši, králi, ale potom jakoby se všechno vytratilo, dny jdou dál a člověk si ani neuvědomí, že skutečně končí církevní rok.

Před nějakou dobou v jednom společenství mladých křesťanů začali slavit takzvaný církevní Silvestr a toto setkání se dostalo i dál a myšlenka oslovila další společenství. Co je církevní Silvestr? Každá mladá generace si vytvááří svoje vzory, písně, zvyky možná má i svůj slang, své vyjadřování. Tady nová generace mladých křesťanů vytváří jakousi novou tradici, že chce oslavit Pána úplně na konci církevního roku, před první nedělí adventní. Mladí křesťané se scházejí, většinou prožívají adoraci nebo mají své modlitby a duchovní vyjádření. Chtěl bych k této začínající tradici vyzvednout mladé křesťany, kteří jsou citliví k duchovním záležitostem a mají tu potřebu vyjádřit poděkování Pánu za uplynulý liturgický rok. Jsem rád, že se dokážou zastavit a řeknou, že nyní je vhodná doba prožít pěkné setkání, kde by byl Kristus uprostřed, kde mu poděkujeme a kde budeme čerpat novou sílu.

Kromě adorace bývá součástí církevních Silvestrů také agape. Tím se dostáváme do pohledu prvních křesťanů, kteří když slavili eucharistii, tak se po ní také setkávali při hostině a bylo to krásné, milé a velmi hluboké společenství.

Chceme si také uvědomit, že mnoho mladých lidí prožívá své mládí uspěchaně, zůstává na povrchu a jejich hodnoty jsou užít si, bavit se, mít hodně peněz. To je všechno pomíjející povrch a je to nedostačující. Naopak mladí křesťané, ale samozřejmě i spousta mladých hledajících lidí chce jít na hlubinu. Tohle je pěkné znamení, že opravdu na hlubinu jdou, že chtějí Pánu poděkovat a také prožívají společenství křesťanů, tak jak tomu bylo v první době křesťanské, jak tomu bylo v dějinách církve a jak je tomu i nyní.

Tito mladí křesťané se také snaží prohlubovat svůj vztah ke Kristu a to setkání je opravdu posiluje. Ohlížejí se také zpět a prostřednictvím spontánních svědectví si říkají, co bylo v tom roce dobrého, co bylo špatného, co bylo bolestného, a také si uvědomují, že čas je skutečně velkým darem od Boha. Vždycky na konci ať už církevního roku nebo na Silvestra 31. prosince je skutečně takový čas zastavení se, kdy se člověk může ptát, kdo je pro mě důležitý a co je moje první hodnota, jaký je smysl mého života. V tomto směru je dobré si dát čas a já bych řekl jít do koutku a tam se v tichu ptát a odpovědět si. Doba nás jinak vede k velké uspěchanosti a k povrchnímu prožívání času.

Je tu ještě jeden důležitý prvek, a tím je nadcházející advent, nový advent jako nový začátek. Člověk si může nejen říci, ale i hluboce prožít následující rozhodnutí: Chci prožívat tento nový advent a nový církevní rok daleko hlouběji, chci prohloubit svůj vztah ke Kristu, chci také být vděčnější k Bohu i lidem a chci být člověk více duchovní. Doba adventní je především dobou milosti, kdy nás všechno oslovuje - rozžaté svíce adventního věnce, celková duchovní atmosféra v chrámu a také mladí křesťané říkají, že v jejich společenství, kde se setkávají, je všechno vroucnější, hlubší a také niternější.

Nový advent tedy lze brát jako nový začátek a když se člověk zamyslí nad Božím slovem, které slyší při mších svatých, může být velmi osloven. Pán přijde - to je úžasná touha, to je naše naděje, to je naše radost. Můžeme zpívat spolu s mladými křesťany Maran Atha - přijde Pán. Děkujme Pánu za ně a když nás napadne dávná myšlenka o zkaženosti mládeže, řekněme si, že tomu tak není. Je mnoho krásných, ušlechtilých mladých lidí, kteří hledají, kteří jsou upřímní a pravdiví. A tak jim pomáhejme a děkujme za ně Bohu.

P. Rudof Smahel pro Radio Proglas

  22. listopadu 2011