Olga Kopecká-Valeská o důsledcích libyjské bouře pro Evropu
Olga Kopecká-Valeská, poslední ředitelka českého vysílání rádia Svobodná Evropa, se v Komentáři týdne zabývá nejprve postojem západních zemí k Libyi a režimu Muammara Kaddáfího, dále také tolerancí některých zemí k islámskému radikalismu. Zamýšlí se i nad případnými důsledky revolučního hnutí v severní Africe a na Středním Východě. Komentář si poslechněte v sobotu 5. 3. 2011 v 7.30 a 18.05 hodin, v neděli v 1.45 a v pondělí v 10.00 hodin.
Nejprve se Olga Kopecká-Valeská věnuje politické situaci v Libyi a Evropě na konci šedesátých let minulého století. Zmiňuje událost roku 1969, kdy skupina mladých libyjských důstojníků svrhla tamního krále a jeho vládu. Svět tomu podle jejích slov mnoho pozornosti nevěnoval, ani si nevšímal "vychloubavosti" nového vládce plukovníka Muamara Kaddáfího, který hrozil světu ropnou krizí. Ta nastala v sedmdesátých letech, ale západní Evropa podle Kopecké nadále tolerovala Kaddáfího excesy a přehlížela jeho finanční podporu teroristických skupin, to vše kvůli závislosti na libyjské ropě. Naproti tomu levicová hnutí a komunistický blok libyjský režim silně podporovali, připomíná Kopecká. Dále popisuje následné sankce západních států vůči libyjskému režimu, kdy teroristé roku 1988 zaútočili na americký civilní letoun. Dodává, že poté, co se Kaddáfí zřekl terorismu, se opět postoj západních států vůči jeho režimu zmírnil.
„Tak pomalu situace dozrávala k výbuchu, který vidíme dnes nejen v Libyji, ale i v Egyptě, Tunisku, Alžírsku a dalších zemích,“ vysvětluje Kopecká a dodává, že nejvíce zájmu vzbuzuje právě Libye vzhledem k jejím strategicky důležitým zásobám ropy. Pokládá si otázky, zda tamní povstání vyústí v chaos, občanskou válku nebo zde začne demokratický režim. Jako poslední možnost zmiňuje režim radikálně islámský a upozorňuje, že toto nebezpečí hrozí i v ostatních zemích, kde to bouří. Podle slov Olgy Kopecké nyní Rusko (na rozdíl od dob Sovětského svazu) táhne za jeden provaz se Západem: „Rusko se bojí, že se revoluční kvas přenese z arabského světa mezi jeho 20 milionů muslimů.“ A to dokonce podle Kopecké v takové míře, že toleruje svému čečenskému spojenci na Kavkaze některé muslimské praktiky, které jsou v rozporu s ruskou ústavou. Jako další příklad tolerance šíření islámského radikalismu uvádí Kopecká zjištění britské studie, že 36 procent mladých muslimů, narozených a vychovaných v Británii, je přesvědčeno, že konverze od islámu k jiné víře se má trestat smrtí. „Není tedy divu, že se zejména jižní Evropa bojí milionového přílivu uprchlíků z arabských zemí a žádá mezinárodní společenství o pomoc,“ říká Kopecká.
Na závěr komentář zmiňuje zájem západních zemí o směr, kterým se bude politický vývoj v rozbouřených arabských zemích ubírat. Podle ní některé státy vidí jako určitý vzor pro arabské země Turecko, které je zemí muslimskou s větší mírou demokratických prvků. Jak ale zdůrazňuje Kopecká, Turecko nemůže být vzorem pro svůj postoj k náboženské svobodě a lidským právům. „A situace křesťanů v arabských zemích je dnes ještě větším otazníkem než dříve,“ uzavírá Kopecká.
