Olga Kopecká-Valeská ke dvěma významným výročím

"O tom, že si letos v listopadu připomeneme 20. výročí pádu komunistického režimu, ví asi každý. Ne každý si však zřejmě uvědomuje, že první trhliny dostala železná opona už 19. srpna l989, při tzv. panevropském pikniku u maďarského města Šoproně se rakouské a maďarské úřady dohodly otevřít na několik hodin společné hranice, aby se obyvatelé oblasti mohli pozdravit. Toho využili východní Němci, kteří se začali hromadně sjíždět na toto místo a přecházet hranice do Rakouska. Protože maďarští pohraničníci nezasáhli a hranice zůstaly otevřeny, proud východoněmeckých urpchlíků začal sílit, takže do října jich tudy uprchlo na Západ na 50 000. Železná opona byla prolomena.

Dalším významným výročím těchto dnů byl 24. srpen, kdy se v Polsku ujala moci první nekomunistická vláda po druhé světové válce, vzešlá ze svobodných červnových voleb, v čele s premierem Tadeuszem Mazowieckim, aktivistou nezávislého odborového hnutí Solidarita. Na podzim následovalo zhroucení berlínské zdi a další události, které přinášely postupně úplnou nebo částečnou svobodu zemím někdejšího komunistického bloku, včetně Československa.

Ne všude se však poměry vyvíjejí tak, jak to přívrženci demokracie očekávali. Dokumentuje to například nedávno zveřejněná studie americké organizace Freedom House, podle níž se stav demokracie ve 29 postkomunistických zemích, včetně České republiky, v roce 2008 zhoršil. Vzrostl například počet autoritářských režimů, a to na 8 (včetně Ruska). Česká republika dostala průměrnou známku 2,18 na sedmistupňové škále, kde jednička představuje funkční demokracii a sedmička zcela autoritářský režim. Je to zhoršení oproti předchozímu roku - probémem jsou především korupce, posilování rasismu a extremismu, ale i některé jevy v oblasti justice.

Nedostatek demokracie v Rusku se projevuje v celé řadě případů; nejnověji při vzpomínkových akcích v Polsku u příležitosti 70. výročí začátku 2. světové války, kdy nacistické Německo zaútočilo na Polsko. Na rozdíl od německé kancléřky Angely Merkelové se ruský premiér Vladimir Putin neomluvil za roli, kterou tehdy sehrál Sovětský svaz svým paktem s nacistickou Třetí říší a následným záborem východního Polska. Putin sice nazval zmíněný pakt nemorálním, tvrdil však, že Sovětský svaz jen udělal chybu jako ostatně jiné země té doby, a že vlastně neměl na vybranou. Ruský ministr zahraničí Sergěj Lavrov se dokonce ostře ohradil proti tomu, že Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě klade rovnítko mezi nacismus a stalinismus, nazval to přepisováním dějin.

Zcela příkladně se naproti tomu zachovalo dnešní Německo,jehož představitelé vyjadřují nad nacistickým rozpoutáním 2. světové války hlubokou lítost a omluvy. Německý spolkový prezident Horst Koehler se například zúčastnil v Berlíně společné polsko-německé mše svaté,kterou označil za pokračování tradice smíření mezi oběma národy. Za proces smíření se modlili i účastníci ekumenické bohoslužby v Berlíně. Zvláštní pozornost si zaslouží společné prohlášení biskupských konferencí Polska a Německa k výročí začátku 2. světové války, které sekulární česká média bohužel zcela ignorovala, jako tak mnohé pozitivní církevní aktivity. V prohlášení, podepsaném předsedy obou biskupských konferencí, se připomínají mnohé iniciativy polských a německých kŕesťanů pro mír a smíření. Toto smíření mezi oběma národy se v prohlášení nazývá darem obou národů sjednocené Evropě. Polští a němečtí biskupové vyzývají k míru a chtějí na základě smíření svých národů podat světu svědectví o nové kultuře míru, pravdy, spravedlnosti a lásky. Stačí jen podívat se kolem sebe, aby nám bylo zřejmé, jak velice je našemu světu této kultury života oproti kultuře smrti zapotřebí."

               Olga Kopecká-Valeská (v premiéře zaznělo 5. září 2009, najdete ve zvukovém archivu)