Nemocní jsou v centru Ježíšovy pozornosti
11. únor prohlásil papež Jan Pavel II. Světovým dnem nemocných. O spirituální péči v této oblasti hovoří ve svém komentáři Jaromír Odrobiňák, kaplan psychiatrické léčebny v Praze – Bohnicích. Komentář vysíláme v sobotu 11.února v 7.30 a 18.30, v reprízách pak v neděli v 1.45 a v pondělí v 10 hodin.
Letos si připomínáme Světový den nemocných již po dvacáté. Tento den, který připadá na svátek Panny Marie Lourdské, je významný rovněž pro pacienty, zaměstnance a návštěvníky Psychiatrické léčebny v Praze Bohnicích. 11. února roku 1993 tam totiž byl znovu vysvěcen ústavní kostel sv. Václava. Už tedy devatenáct let slouží tato sakrální stavba jako liturgický, kulturní a terapeutický prostor všem, kdo do něj vstupují. Světový den nemocných byl pro jeho znovuobnovení zvolen záměrně. Tento svátek nám totiž připomíná dvě poselství, která v sobě spojuje. Nám zdravým staví před oči nemocné. Abychom si uvědomili, že právě oni jsou v centru Ježíšovy pozornosti. Skrze jejich uzdravování, vedle jiných zázraků, Kristus legitimizuje své poslání. Nemocné a ty, kteří o ně pečují, pak chce tento svátek upozornit na duchovní rozměr každého člověka. Je-li člověk nemocný, je nemocný jako celek a má-li opět dojít k jeho celostnímu uzdravení, potřebuje sanovat nejen fyzické či psychické zdraví anebo sociální vztahy, ale rovněž spirituální potřeby.
Obvykle si v souvislosti se Světovým dnem nemocných připomínáme především ty, kteří trpí tělesnými neduhy. Proto mi dovolte, abych dnes více zaměřil svou pozornost na ty, kteří trpí psychickými obtížemi. Jak jim může být užitečná spirituální péče, zejména těm, kteří se sami ani nehlásí ke konkrétní církví a nevyznávají žádné náboženství? A přitom právě oni mezi námi převažují! Většinový návštěvník kostela není ten, který tam pravidelně přichází, aby se účastnil bohoslužeb, ale ten, který do něj zabloudí náhodně při prohlídce místních pamětihodností, anebo ten, který v něm hledá mimo čas bohoslužeb místo k odpočinutí. On sám by takové osvěžení nenazval modlitbou, ale co jiného je stav, v němž nabíráme sílu? On sám by neoznačil rovnání si myšlenek za kontemplaci, ale co jiného je správné uspořádání si důležitých životních hodnot?
A to už je první ovoce, které spiritualita poskytuje psychicky nemocným. Duchovní je může naučit po vzoru pouštních otců čistotě smyslů. Vždyť na každého z nás sotva ráno vstaneme doráží prostřednictvím médií doma, v dopravních prostředcích nebo veřejných prostorách, neustále nějaké podněty. Převážně se jedná o reklamu na samy o sobě neškodné věci, ale ve své nepotřebnosti permanentně zahlcují naše smysly, zaměstnávají naši mysl a kalí náš emoční život. O to více pak taková přemíra podnětů zasahuje lidi psychicky labilní (například trpící bipolární poruchou nálad nebo nemocemi schizofrenního typu). Jiná zásada křesťanské asketiky, která nás učí: „udržuj řád a řád udrží tebe“, pomáhá v rámci režimové léčby k návratu k zdravému způsobu života pacientům z okruhu nejrůznějších závislostí. Mnoho nemocných, kteří vlivem duálních diagnóz bývají dlouhodobě nebo opakovaně hospitalizováni, vítají možnost účastnit se bohoslužeb. Stálost rituálů jim vrací pevnou půdu pod nohami. Účast na bohoslužbě po nich vyžaduje mnohem menší zapojení než jiné aktivity a přesto jim dovoluje zažívat souvztažnost s jinými, s nemocnými i zdravými bez rozdílů. U pacientů gerontologických oddělení, postižených stařeckou demencí nebo Alzheimerovou chorobou, je modlitba nebo společná četba z Bible reminenscenční terapií svého druhu, při které jsou schopni vybavit si nejen souvislé věty, ale také pozitivní asociace s nimi spojené. Pro pacienty trpící nejrůznějšími úzkostnými poruchami je uvolňující tzv. Ježíšova modlitba, když po vzoru slepého Bartimea z Markova evangelia opakují: „Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou“. U všech psychicky nemocných napříč spektrem jejich diagnóz je hojně využíváno zpytování svědomí jako nácvik sebereflexe, ale rovněž i jako způsob boje s poledním démonem (accedie), který u nich nabírá podobu deprese. Jsou vedeni k tomu, aby si v poledne a večer svým vnitřním zrakem prošli uběhlý den a zkoumali tak, jaké podněty u nich vyvolávaly žádoucí stavy a které podněty nežádoucí reakce. K psychoterapii patří relaxační techniky, například autogenní trénink, ale pacient, který se rozvzpomene anebo si prohloubí schopnost meditovat či adorace, má k dispozici další prostředek napomáhající k uzdravení. Je toho mnoho, co může spirituální péče nemocným nabídnout a proto je dobré připomínat si nejen psychosomatické souvislostí mnoha onemocnění, ale také jejich spirituální dimenzi. A připomenout nám to má i Světový den nemocných.
Mgr. Jaromír Odrobiňák, koordinátor spirituální péče v PL Bohnice
