Modlitbu věnuji kolegům ze Svobodné Evropy
V Komentáři týdne nabízíme zamyšlení publicistky Olgy Kopecké – Valeské, někdejší ředitelky českého vysílání Radia Svobodná Evropa. Dnes se zamýšlí nad odkazem našich zemřelých současné době a vzpomíná na osobnosti československého exilu, jejichž myšlenky zůstávají aktuální. Komentář uvádíme v sobotu 1. listopadu 2013 v 7.30 a 18.05, opakujeme v neděli v 1.45 a v pondělí v 10 hodin.
V prvních listopadových dnech věnujeme své vzpomínky našim drahým a blízkým, kteří nás předešli na věčnost. Kromě rodinných příslušníků a přátel to však bývají lidé často nám blízcí i z jiného důvodu – sdíleli jsme totiž společné ideály. Já osobně zažehuji pomyslnou svíčku a věnuji své modlitby někdejším kolegům a spolupracovníkům z rozhlasové stanice Svobodná Evropa; lidem, kteří v exilu, vzdáleni od vlasti a přece jí hluboce oddáni, bojovali za její svobodu a návrat k demokracii. Před mým duševním zrakem defilují jména a podoby: Jan Čep, Ferdinand Peroutka, Otec Křišťan, Rozina Jadrná, Marie Puldová, Karel Kryl, Ludo Dvorský, Karel Jezdinský, a další a další, včetně těch, kteří pracovali v exilu jinde, ale byli prostřednictvím Svobodné Evropy ve spojení s vlastí: kardinál Josef Beran, doktorka Alice Masaryková, Rafael Kubelík a jiní.
Všichni horoucně toužili po tom, aby se do naší vlasti vrátila svoboda a lidská práva; jen někteří však správně ocenili nebezpečí, které komunistický režim znamenal pro duši člověka. Připomeňme si tři z nich: Novinář a spoluzakladatel rádia Svobodná Evropa Ferdinand Peroutka ve vysílání této rozhlasové stanice z Mnichova často varoval před falešnými sliby totalitních režimů: “Ještě žádný tyran nenapsal na dveře svého domu: Tady bydlí tyran,” řekl v jedné své promluvě.
Katolický spisovatel Jan Čep si zvlášť dělal starosti o duši národa. Ve svých Úvahách časových a nadčasových varoval před morální devastací, lámáním páteře, sobectvím, pohodlností a zbabělostí. Snažil se, aby nebylo přetrženo duchovní spojení našeho národa s jeho vlastní minulostí i s okolním světem. Utěšoval a povzbuzoval, pomáhal orientovat se v těžkých dobách a zmatcích, a to ještě i po sametové revoluci. Jeho úvahy o škodlivosti nenávisti, o nutnosti dialogu a tolerance, o podstatě svobody měly u posluchačů velký ohlas v letech padesátých i devadesátých. Zvlášť velký důraz kladl na angažovanost každého jednotlivce: “Všechno naše úsilí…musí být soustředěno k tomu, abychom si uhájili onu hlubokou svobodu, ve které říkáme některým věcem ano a některým věcem ne”, napsal Jan Čep v jedné ze svých úvah.
Křesťanský humanista, evangelický kazatel Přemysl Pitter se ve svých úvahách psaných pro posluchače Svobodné Evropy často zamýšlel nad budoucností našeho národa, nad vývojem po zhroucení totalitního režimu. Jaký bude ten nový život. Komu nebo čemu se budeme klanět? Nezvítězí opět sobectví? „Čemu zasvětíme svoji novou svobodu?“ ptá se Přemysl Pitter v jedné úvaze a dodává, že bude záležet na každém jednotlivci…
Probírám se myšlenkami v dávno odvysílaných pořadech rádia Svobodná Evropa a představuji si, co by jejich autoři asi řekli dnešní situaci v naší společnosti: nesvornosti, nesnášenlivosti, chamtivosti, závisti i lehkomyslné důvěřivosti, sobectví. Jak by reagovali na neschopnost tolika lidí využít smysluplně svobodných voleb?
Jedno mne nicméně utěšuje: pevná víra, že Bůh nedopouští, aby se dobro ztratilo, a že tedy semínka, jednou zasetá, časem vzejdou, i kdyby byla zaorána sebe hlouběji.
Olga Kopecká - Valeská
