Marie Svatošová: Neduhem zdravotnictví je i milosrdná lež

Neduhy českého zdravotnictví

• Vážná nemoc není jen zlem, ale i příležitostí k  osobnostnímu zrání všech zúčastněných. Stává se, že největší a nejvýznamnější životní čin uskuteční člověk na smrtelné posteli. Poté, co si v hlavě srovnal, co má hodnotu trvalou a co je pomíjivé. Kvalifikovaným a láskyplným doprovázením procesem vyrovnávání se s těžkou situací můžeme nemocnému i jeho rodině pomoci víc, než se možná na první pohled zdá. Pokud je na to ovšem dost času. Pokud si svou zbabělostí a neobratností už předem nezavřeme zadní vrátka. Pokud nezačneme lhát.
   
  V tom je ten problém. Lež je lež v každém případě. I ta tzv. milosrdná. Ta je podle mého názoru naopak tvrdě nemilosrdná, a to proto, že bere nemocnému čas a pak je najednou příliš pozdě. Starší generace lékařů (tedy ta moje) vyrůstala, a většinu života prožila, v režimu na lžích přímo založeném, a to se bohužel promítalo i do vztahu lékař-pacient. Byl-li tím pacientem lékař, jeho kolegové si často přidělali práci a vedli dva chorobopisy. Ten „milosrdný“ mu byl kdykoliv dostupný na sesterně, zatímco ten pravdivý býval pod zámkem.
   
  Nejmladší generace lékařů je již vychovávaná jinak, ale z nedostatku zkušeností se občas dopustí opačného extrému. Nepříjemnou pravdu tvrdě vpálí nemocnému necitlivě rovnou mezi oči. To je samozřejmě špatně. Často je nutno pravdu sdělovat postupně, po troškách, ale nikdy se nesmíme snížit ke lži.
   
  Vždy je nutný individuální přístup ke každému nemocnému, ale není vždy nutné nemoc za každou cenu pojmenovat. Jsou situace, kdy místo „rakovina“ stačí říct: „Vaše nemoc je bohužel vážná, někdo se z ní uzdraví, někdo ne, a protože nejsem vševědoucí, v této chvíli opravdu nevím, jak tomu bude u vás.“ No, a pravda je venku, aniž byla vyslovena děsivá slova jako „rakovina“, smrt“, „umřeš“ apod. Lékař si musí dávat dobrý pozor na jazyk. Musí např. přísně rozlišovat pojmy „léčitelný“ a „vyléčitelný“, a nikdy neslibovat nemožné.
   
  Důvodů, proč lékař nemocnému lže, je celá řada. Velmi často je tomu proto, že lékař sám dosud není se svou konečností, tedy se svou smrtelností, vyrovnán. Nebo je velmi šikovným chirurgem, avšak velmi neobratný v komunikaci. To je pak nutno řešit v týmu. Jeden může operovat, druhý hovořit s pacientem. Dalším důvodem, proč se někteří lékaři vyhýbají povinnosti sdělovat závažnou diagnózu, je vědomí závazku. On to skutečně závazek je. Závazek časově i psychicky náročný. Není možné pacienta zatížit nepříznivou zprávou a vzápětí od něho utéci.
   
  Častěji než lékař, má tendenci nemocnému lhát jeho vlastní rodina. Důsledkem tzv. „milosrdné lži“, na které se široké příbuzenstvo dohodne a kterou pak složitě režíruje, je izolace pacienta. Cítí se všemi zrazen, podváděn, opuštěn a mnohdy i urážen. Například, když jeho problémy bagatelizují, a drahocenný čas posledních návštěv vyplňují planými vtípky, na které on v této situaci opravdu není zvědavý. Takzvaná milosrdná lež se někdy rodině i hodně prodraží. Za údajně zázračné léky vyhodí sumy peněz a nakonec tu zbude vdova, sirotci a dluhy, a může to skončit i exekucí. Dnes se s dlužníky nikdo nepáře.
   
  Jaké jsou tedy nejčastější záludnosti takzvané milosrdné lži?
• je jí pokračování v zatěžující, ale prokazatelně neúčinné léčbě;
• je jí zatěžování pacienta nesmyslným vyšetřením; 
• je jí promarnění vzácného času - je pak pozdě na to podstatné (odpuštění, poděkování, rozloučení, závěť, zabezpečení rodiny…);
• je jí falešná naděje – a z ní pramenící zklamání, nedůvěra, rezignace, deprese, agrese, stížnosti;
• je jí bolestný pocit zrady od těch, kterým celý život důvěřoval;
• je jí hrubé narušení vztahů v rodině a následně výčitky svědomí pozůstalých;
• je jí ale i ochuzení všech zúčastněných – promarněná příležitost osobnostního růstu a zrání – a to je velká škoda.

MUDr. Marie Svatošová pro Radio Proglas

Komentář vysíláme v sobotu 12. února 2011 v 7.30 a 18.05 - nový vysílací čas!!, v neděli v 1.45 a v pondělí v 10 hodin.