Komentář týdne: Vážíme si maminek?

Den matek
Už přes sto let si lidé na mnohých místech na světě připomínají nepostradatelnou roli matky druhou neděli v květnu.
Pan profesor Zdeněk Matějček zdůrazňoval, že oslava narozenin dítěte by měla patřit především matce, matka by měla dostávat kytičku, dort a dárek. Matka, která s dítětem prožila prenatální vývoj, matka, která dítě porodila, matka, která svému dítěti poskytla mateřské mléko.
Stvořitel udělil ženě v kontinuitě lidského života na Zemi nezastupitelnou roli, ovšem nezískala ji zadarmo. Mateřství obnáší náročný úkol, plný odříkání i bolesti, úkol, který nezná konce ani oddechu. Náročný úděl matky však vykupuje nenahraditelné každodenní prožívání radosti a nesmírného potěšení z dětí.
S kolika obrazy matky se setkáváme v literatuře, v citátech významných osobností i ve vzpomínkách většiny z nás?  Jedinečnou roli matky vystihl herec Garry Cooper slovy: „Je tisíce hvězd na nočním nebi, tisíce mušlí na březích moře, tisíce ptáků v oblacích, tisíce motýlů na loukách, tisíce kapek rosy po ránu, ale jen jedna matka na celém světě."  
Matky zajisté nečekají, že se jim budou stavět pomníky. Své role se ujímají s přirozenou touhou naplnit své poslání. Přesto je dobré si jednou do roka připomenout, že není samozřejmé přijmout roli matky. Stále více otevřeně se v posledních letech hovoří o mladých ženách, které se „dobrovolně“ zříkají mateřské role. Snad se to stává i moderním trendem.
Podobnému rozhodování nahrává i společenské klima. Prezident Václav Klaus sice v novoročním projevu v roce 2008 vyzýval: „Nezapomínejme ani na specifické problémy dalších našich spoluobčanů – rodin s dětmi, zdravotně postižených, lidí bez domova a sociálně vyloučených, romské populace a dalších. Nesmíme se bát o jejich problémech otevřeně mluvit a motivovat jak nás samotné, tak i ty, kteří se v těchto situacích nacházejí, s tím něco udělat.“
Přesto před několika dny Václav Klaus nepodepsal rozhodnutí Poslanecké sněmovny PČR vrátit výši peněžité pomoci v mateřství na loňskou úroveň. Zdůvodnil to nadstandardní výší mateřské u nás ve srovnání s ostatními zeměmi v Evropské unii a možná oprávněným důrazem na prohlubování zadlužení. Poslední hledisko, kterým zdůvodňuje Václav Klaus rozhodnutí nepodepsat: „je, zda by se nedalo raději ušetřit jinde, než na rodinách s dětmi. Naše rozpočtová situace však vyžadovala rychlé kroky. Složitější, byť vhodnější opatření se bohužel nedala udělat škrtem pera, ani zvednutím ruky ve Sněmovně.“
A tak je to jasné, musíme pracovat rychle, na hledání není čas. Ten čas mohou matky věnovat svým dětem, čas je více než peníze. Přeci nechceme, aby „každou korunu, kterou dnes přidáme matkám, zaplatily v budoucnu děti i s úroky.“
 
V kontextu s  novoročním projevem Václava Klause v roce 2008 si nemohu odpustit otázku: Kdy nastane ten pravý čas činu, zatím snad máme jen čas k otevřeným hovorům a hledání motivace?  Pravda slovo nás nic nestojí, nejvýš vyvolání kontroversní diskuse. Činy však potřebují rozhodnutí o prioritách, na kterých nám záleží.
Odmítnutí podpisu si překládám: matkám ke Dni matek popřejme všeho dobrého, věnujme jim čas, víc by bylo nadstandardní, ke štěstí víc nepotřebují, mají přeci krásné děti.
Zamyšlení ke Dni matek bych ráda zakončila jiným přáním. Naše děti potřebují jistotu pevného rodinného hnízda. A to vytváří nejen matka ale i otec. Mateřská a otcovská role ve výchově dětí není vzájemně nahraditelná, děti potřebují oba rodiče.
Přeji matkám, aby se dokázaly oprostit od tradičního rozdělení rolí v péči o rodinu: matka ochránkyně krbu a otec živitel. Aby dopřály otcům stejné zážitky z výchovy dětí i stejnou zodpovědnost v péči o domácnost.
Věřím, že sdílené mateřství a otcovství v dobrém i zlém, posiluje a upevňuje rodinné vazby. Mámy a tátové, mějme proto spolu dobrou vůli, nejen kvůli sobě, ale především pro naše děti.

Rut Kolínská, 7. května 2010