Komentář týdne: Tudy cesta do Evropy nevede

Taky si myslíte, že „hlavním účelem manželství je založení rodiny a řádná výchova dětí“ ? Já ano. A se mnou, řekl bych, snad stále ještě většina obyvatel této země. Ona věta je ze zákona o rodině. Možná už dlouho platit nebude. Připraven je totiž nový občanský zákoník (OZ), který má nahradit ten stávající, komunistický ze 60. let. Potud je vše v pořádku. Autoři v něm ale přišli s novou (asi modernější) definicí rodiny. „Manželství je trvalý svazek muže a ženy vzniklý způsobem, který stanoví tento zákon“. Vskutku uchvacující věta. Podle důvodové zprávy se totiž lidé neberou proto, aby založili rodinu a měli děti, ale – a nyní cituji: „z různých důvodů zdravotních, ekonomických či psychologických…“ Zkrátka aby udělali radost svému daňovému poradci nebo psychiatrovi.

Plochá, nic neříkající, bezhodnotová a jakéhokoliv étosu zbavená definice rodiny je ale jen počátek spouště, kterou autoři nového OZ napáchali. Jako by se inspirovali leninskou reformou rodinného práva po VŘSR, považují manželství za jednoduchý smluvní vztah, ke kterému stačí podpis před pověřeným úředníkem a které lze podobně snadno rozvázat. Na radnici tak už nebudou třeba žádní svědci, hudba, slavnostní proslov, prostě ani zdání slavnostního obřadu, kterým se i v občanském sňatku trochu napodobuje ten církevní.

Dobrá, můžete namítnout – ale věřící mohou mít přece svatbu v kostele. Inu, ani to už nebude možné. Po dvaceti letech od sametové revoluce se totiž v novém občanském zákoníku vracíme do doby komunismu. Jde ale o hlubší otázky. Nová definice manželství se až překvapivě podobá definici registrovaného (zapsaného) partnerství: „zapsané partnerství … je trvalé společenství dvou osob stejného pohlaví vzniklé způsobem, který stanoví tento zákon“. Institut registrovaného partnerství se totiž v novém zákoníku má stát součástí rodinného práva. Proč asi. Autoři příslušných pasáží jistě vědí, že vzhledem k rozsudkům Evropského soudního dvora právní řád, který upravuje podobným způsobem registrované partnerství jako rodinu, musí partnerům přiznat stejné dávky sociálního zabezpečení a podpory jako manželům. Ejhle. To je ten pravý důvod, proč neznámý pisatel pasáží o rodinném právu činí ze sňatku triviální úřední úkon a ze zapsaného partnerství dělá součást rodinného práva. Akorát o tom opomněl v důvodové zprávě učinit jakoukoliv zmínku.

Církevní sňatek již nebude možný. Hezky pěkně na radnici! Co na tom, že s tím budeme v celé Evropě osamocení… Aby se „uspokojily“ potřeby věřících, vykoumal ministerský právník kromě varianty I, spočívající v povinném civilním sňatku, ještě variantu II, která je ale natolik šílená, že má naše zákonodárce zjevně přimět k tomu, aby zvolili variantu I. O co jde ve variantě II? Podle ní lze církevní sňatek provést „před oddávajícím jakéhokoli náboženského vyznání, který má obvyklý pobyt na území České republiky a který provádí svoji duchovní činnost výhradně nebo alespoň zčásti na území České republiky… Jinými slovy, oprávnění vykonávat církevní sňatky by tak získaly nejen všechny státem registrované církve, které jej ještě neobdržely, ale také všechny skupiny, které něčemu věří a mají pravidelné náboženské obřady. Ať už to jsou přátelé z kuřimské kauzy, satanisté anebo vyznavači bohyně striptýzového baru. Jinak to prý ani nejde, chceme-li církevní sňatky zachovat.

Pokud nedojde k včasné nápravě, může se stát, že pravicová vláda s křesťanskými ministry předloží občanský zákoník, který a) degraduje manželství na jednu z mnoha forem soužití – odpadají jakékoliv odkazy na rodinu a výchovu dětí. b) ruší církevní sňatek c) povyšuje registrované partnerství na úroveň manželství a d) zjednodušuje rozvody Tím se ovšem nepřibližujeme k vysněným evropským právním standardům, ale naopak – vracíme se tam, kde jsme už jednou byli a kam se snad už vracet nechceme.

Skoro 25 000 lidí, kteří během pár dnů podepsali protest proti novému OZ, protesty církví a odpor většiny politiků z KDU-ČSL, to vše ale budiž nadějí, že se tak nakonec přece jen nestane. Ukazuje se také, že zastánci tradičních hodnot nejsou ti, kteří něco vnucují zbytku společnosti. Přesně naopak. Pouze se snaží zachránit alespoň to, co se ještě zachránit dá. Nechtějí nikomu vnucovat církevní sňatky. Chtějí jen, aby se sami mohli brát v kostele. Nechtějí zpřísnit pravidla pro rozvody. Ale alespoň je nedělejme ještě snažší. Nechtějí zrušit registrované partnerství. Ale nestavte ho v novém OZ na úroveň rodiny. A tak by se dalo pokračovat do nekonečna.

Petr Příhoda to kdysi trefně pojmenoval „radostný étos čestného ústupového boje“. Ústupový boj je to určitě. Radostný étos tomu trochu chybí.

Pro Radio Proglas Matyáš Zrno, Občanský institut, 12. září 2008