Komentář týdne: Takzvaná antidiskriminace
"Jste majitelem domu a nechcete ho pronajmout evidentně asociální, hlučné, ovšem romské rodině? Nebo naopak vedete cikánskou kapelu a tak chcete, aby v ní hráli a zpívali jen Romové? Jste církevní organizace a odmítáte zaměstnat muslima, který hlásá džihád? Jste církevní škola a nechcete jako učitele aktivního homosexuála? Jste občanské sdružení zaměřené na lidská práva a odmítáte dát práci přesvědčenému nacistovi nebo komunistovi? Pak jste se právě dostali do křížku s antidiskriminačním zákonem a jste netolerantním zloduchem," uvažuje analytik Občanského institutu a vysokoškolský učitel Matyáš Zrno. Poslouchejte dnes v 18.20 (v neděli v 1.45, či v pondělí v 15.10), pak kdykoli z audioarchivu.
Antidiskriminační zákon u nás bohužel schválila sněmovna i senát, poté ho naštěstí vetoval prezident a nyní o něm bude sněmovna jednat znovu. Je na ní, zda se postaví na stranu tradičních svobod nebo zda podlehne mámení evropských levicových byrokratů. Ano, jednou z věcí, které leží Evropské unii velmi na srdci je právě tzv. antidiskriminace. Antidiskriminační šílenství ovšem představuje přímé hrožení našich svobod. Jak to? Uznávám, je obtížné bojovat proti těmto zákonům. Člověk pak vypadá jako zloduch, který chce někoho diskriminovat. Ale zkusme se na to podívat blíže.
Český antidiskriminační zákon i nová evropská antidiskriminační směrnice totiž mohou ovlivňovat život každého z nás. Každý z nás se narodil jinak chytrý, jinak schopný, někdo jako muž, někdo jako žena, někdo do bohaté a úspěšné rodiny a jiný naopak to štěstí neměl. Někteří z nás jsou postižení a mají to v životě mnohem těžší, než ti šťastnější z nás, kteří jsou zdraví a úspěšní. A je dobré, že stát na ně pamatuje a přispívá jim finančně, vymáhá v nových stavbách bezbariérové vchody atd. Stát samozřejmě nikdy nedokáže všechno a tak tu je ještě spousta báječných lidí a organizací, kteří pomáhají vozíčkářům, nevidomým, nemocným dětem apod. Až potud je vyrovnávání rozdílů správné.
Antidiskriminační směrnice však směřují mnohem dále. Snaží se uzákonit společenskou utopii absolutní rovnosti. Jenže dobrých zaměstnání, kvalitních bytů atd. je vždy méně, než těch, co by je rádi získali, takže vždycky musíme někoho odmítnout, jinými slovy diskriminovat. A podle antidiskriminačního zákona patří skoro každý do nějaké skupiny potencionálně diskriminovaných lidí - národnostní a sexuální menšiny, ženy, staří lidé atd. Antidiskriminační zákon vstupuje do soukromoprávních vztahů. Komu pronajmu byt, koho zaměstnám či koho přijmu do soukromého klubu, to by měla být jen moje záležitost.
Nad výdělkem spláčou zvláště podnikatelé a to především ti malí a střední, a v konečném důsledku i spotřebitelé. Jak to funguje? Třeba v Německu se vytvořila celá třída podvodníků, kteří se masově hlásí na dobře placené pozice ve firmách a tyto pak následně žalují za to, že práci nezískali. Jako důvod uvedou třeba to, že jsou homosexuálové nebo transsexuálové a že určitě právě kvůli tomu byli odmítnuti.
Podle antidiskriminačního zákona nese důkazní břemeno strana žalovaná, nikoliv žalující – takže firma musí dokázat, že nediskriminovala a přitom platit veškeré soudní výlohy. Než aby se tahaly po soudech a špinily své jméno, některé společnosti raději přistoupí k mimosoudnímu vyrovnání. Celkem jednoduchý způsob vydělávání peněz. Pojištovny už firmám nabízejí pojištění proti antidiskriminaci. Zisky tedy mají pojišťovny, advokáti a podvodníci. Účet v konečném důsledku zaplatí spotřebitel - větší náklady se započítají do ceny výrobků či služeb.
Samozřejmě, podnikatelé budou i nadále zaměstnávat jen ty, které opravdu potřebují. Jen si budou muset vymýšlet více výmluv a bude je to stát více peněz. Lidem, kteří to v životě opravdu mají těžší, to přitom nepomohlo ani za mák. Některé vědci totiž nelze upravit zákonem a pokud se o to pokusíme, způsobíme víc škody, než užitku. Současný právní řád samozřejmě rozumnou ochranu před diskriminací zajišťuje - a to v dostatečné míře. Proč tedy zvláštní zákony a směrnice? Jde totiž především o ideologii ne o ochranu slabších.
Antidiskriminační směrnice slouží mimo jiné k plíživému uznávání homosexuálních svazků jako zcela rovnoprávných s manželstvím. Jinak totiž diskriminujete homosexuály. Evropským levičákům je každý klacek na tradiční hodnoty dobrý. Lepší klacek, než právě antidiskriminační směrnice, nenajdou.
