Komentář týdne: Proč (budu) volit do Evropského parlamentu

Je to dvacet let, co se nám dostalo výsady svobodně volit a svobodně se rozhodovat o tom, zdali volit jít, či nejít. Dnes již nehrozí vynucování volební účasti, postihy za neúčast, nebo za to, míříme-li za plentu. Teď je to jinak, chvála Bohu. Chvála Bohu a to i přesto, že leccos dalšího se stalo téměř složitější než tehdy. To složitější v této chvíli pro mě je mj. také to, že si musím zdůvodnit a prostřednictvím Rádia Proglas i zveřejnit – proč vlastně půjdu volit. Vyslovím to v tomto komentáři takto osobně, abych nikoho k ničemu nenutil a abych to spíše předložil jako jeden hlas k mnoha dalším, které uvažují buď podobně, anebo také hledají důvod, proč volit.

Půjdu volit kvůli kandidátům samotným. Jsou tam mnozí, kteří se zdají být vhodnými a vhodní nejsou, protože služba soužití národů v Evropě pro ně není tím nejpodstatnějším. Někteří nezakrývají, že tam chtějí být zvoleni, aby manifestovali postoje, které se mně, jako voliči a drobné součástce Evropské unie, jednoduše zdají jako protimluv: asi stejně jako spojení přijít na návštěvu a demontovat zevnitř. Proto, abych takové uchránil pozdějšího a hlubšího rozpolcení osobnosti, půjdu volit a vybírat budu ty jiné. Pro ty je soužití národů daností, kterou chtějí vylepšovat a zdokonalovat, A takovým to dám najevo tím, že půjdu volit a vyberu si právě je.

Půjdu volit také proto, že čím menší volební účast, tím větší pravděpodobnost, že se do Evropského parlamentu může dostat kdokoliv. Když si prohlédnete seznamy kandidátů usilujících o náš hlas, tak musím říct, že jsem skutečně proti tomu, aby se tak stalo a zastupoval nás tam kdokoliv. Jsou kandidáti, kteří už měli možnost ukázat, co je jejich záměr a někteří naznačili, že jejich působení a jejich záměry se neztotožňují s mými: proto skoro jít volit musím, abych si pak řadu let nenaříkal, kdo že to tam za nás je. Opakuji, můžete nalézt takové, kteří si důvěru zaslouží a kteří by mohli vykonat dobré dílo.

Prý půjde volit málo lidí, možná, že u nás ještě méně, než jaký bude celoevropský průměr. Proto půjdu volit také kvůli renomé naší země v Evropě. Letos jsme už párkrát Evropě ukázali, jak neumíme (nebo nechceme) brát ohled na širší souvislosti a většinou jsme dali všem kolem nás důvod k tomu, aby se na nás dívali trochu víc skrz prsty. Proto je dobré ukázat i tím několikaminutovým volebním úkonem, že danost mého téměř bezbariérového soužití s nějakým Belgičanem, Rakušanem nebo Rumunem považuji za výzvu a možnost. V nich nechci stát stranou a nechci si budovat zadní vrátka k jednání po svém, bez ohledu na ně.

Asi bych měl také říci, že nepůjdu volit proto, že systému Evropské unie rozumím. To není můj obor, nakonec se mi zdá, že systém fungování EU se nemá stát něčím, o čem bych měl dnem a nocí přemýšlet. Takže můj vztah k EU je takový trochu přízemní: když vidím, že stejně tak malí jako my, třeba Holanďané, nepotřebují křečovitě bojovat o svou identitu, o potřebu budovat svou důležitost tím, že jdou proti všem a všechny podezřívají, že chtějí škodit jim, malým, pak cesta k evropské volební urně je pro mě výrazem spíše pocitovým, výrazem takového kroku solidarity s obyčejným Holanďanem, Belgičanem nebo obyčejnou Maďarkou, kteří chtějí přes své zástupce spíše stavět mosty, než si opevňovat svůj břeh.

Nepůjdu volit vlastně ze žádného příliš ušlechtilého důvodu. Zatím jsem na žádný nepřišel. Je to spíše výraz takové vnitřní důvěry a očekávání, že cokoliv je třeba udělat s nadějí na zlepšení, je to nutné udělat. V této chvíli je nutné vybrat si lidi. Vlastně jen jeden hlasovací lístek a na něm případně preferovat své dva favority. Škoda jen, že se nedá vybírat ze všech kandidátů napříč stranami.

Pokud však našemu soužití v unii nebo mimo ni má cosi pomoci, pak to opravdu nezařídí volby, ale ti, kdo nezapomenou na to nejlepší, z čeho mohou čerpat a na co navazovat. To jsme my, nekandidující, i ti, později zvolení. To, co jsme a co budeme, to tolik nezávisí pouze na volbách, nýbrž na každém z nás, naší vůli a chuti žít s druhými a pro ně.

Přeji vám moudré rozhodnutí.

                 Joel Ruml, synodní senior Českobratrské církve evangelické