Komentář: Pomoc potřebným v roce škrtů

6. ledna 2011 Komentář týdne, Události Autor: Filip Breindl

V době Tříkrálové sbírky jsme požádali ředitele Charity ČR Oldřicha Haičmana o zamyšlení, jak úsporné kroky současné české vlády poznamenají činnost nevládních neziskových organizací působících v sociální a humanitární oblasti. Komentář týdne se vrací do svých běžných časů - na sobotu (8. ledna) v 7.30 a 18.30, neděli v 1.45 a pondělí od 10 hodin.

Vážení posluchači Rádia Proglas, vážení přátelé,
dovolte, abych vás v začátku nového roku pozdravil jménem Charity Česká republika. Rád bych se v dnešním komentáři zamyslel nad úlohou neziskových organizací a zvláště Charity v době škrtů sociálních výdajů naší vládou.
Nejprve mi dovolte několik úvodních pouček ze sociální ekonomie. Ve světě existují tři modely sociální politiky každého státu: první model je liberální, v podstatě znamená „občane, starej se sám o sebe, stát ti nedá nic nebo jen velmi málo, abys přežil“. Druhý model je sociálně demokratický, který znamená „občane, stát se o tebe postará se vším všudy, abys nestrádal“. Třetím modelem je model konzervativní, který je někde uprostřed mezi oběma předchozími.


V našem státě za celých 21 let po revoluci nikdo nikdy nedefinoval, jakým modelem se naše sociální politika bude ubírat. Takže se stále střídají modely sociálně demokratický s liberálním, podle toho, která vláda je zrovna u moci nebo která koalice je silnější. Když občany přestane bavit, jak daná sociálně demokratická vláda utrácí sociální výdaje plošnými dávkami, placením všemožných sociálních výhod, nebo zase na druhé straně liberální vláda jak škrtá sociální výdaje a výhody, zvolí na další období vládu z opačného politického spektra, takže se vlastně naše sociální politika nachází tam, kam se na dané volební období otočí politická korouhvička a zmítá se mezi oběma mantinely. Zkráceně řečeno, sociální politika v České republice nemá jednoznačný směr, dlouhodobou koncepci, ani oporu v dlouhodobých vizích a výhledech.
A to je i obraz současné doby. Vláda škrtá sociální výdaje bez koncepce a následných promyšlených kroků, nejsou zajištěny dostatečné záruky, aby se lidé žijící v chudobě nebo dlouhodobě pod hranicí životního minima ještě více nepropadali sociálním sítem a nedostávali se na dno společnosti.


Škrty se nevyhýbají ani neziskovým organizacím a Charitě. Pro letošní rok očekáváme v kapitole výdajů na sociální služby na ministerstvu práce a sociálních věcí propad oproti loňskému roku asi o 800 miliónů Kč, což činí asi 12 %, i přes to, že v našich sociálních službách, zvláště v azylových domech, sociálně právním poradenství, sociální rehabilitaci, se objevuje o 30% více lidí v sociální nouzi než v minulých letech. Jsou to především lidé bez přístřeší, lidé, kteří se dostali do dluhové pasti, lidé sociálně vyloučení a dlouhodobě nezaměstnaní vlivem stáří nebo neschopnosti rekvalifikace.
Obdobná je situace na krajích. Někteří představitelé krajské samosprávy jsou osvícení a podporu neziskového sektoru zařadili do dlouhodobé podpory a rozvoje sociálních služeb již od ustavení krajské samosprávy. Ovšem jiní se staví k neziskovému sektoru jako k „nevlastním dětem“ které dostanou pouze to, co zbude po uspokojení vlastních dětí. To jsou skutečně slova, která jsem od jednoho představitele krajské samosprávy slyšel.


A tak se vlastně neziskové organizace i Charita dostávají do problému s financováním svých aktivit, činností a služeb, kterými především zachraňují osoby v tísni, aby se nepropadaly do ještě větší sociální nouze. A jak je známo, tyto organizace dělají svoji práci nejen jako zaměstnání, ale také srdcem a jako své poslání, stává se tedy, že jejich pracovníci jsou často frustrováni, protože vidí zástupy lidí v nouzi a nemohou jim pomoci, protože již síly i finance nestačí. Nastavují tedy své volno, obětují čas, nezřídka do své činnosti dávají i své prostředky a shánějí sami finance, píší grantové žádosti, pořádají benefiční akce, sbírky, až mnohdy upadají do stavu vyhoření, únavy, vyčerpání. Je to tedy neřešitelná situace. A je z ní vůbec východisko?
Říká se, že kultura každého národa se pozná podle toho, jak se umí postarat o své sociálně slabé. A právě občanský sektor, který reprezentují především neziskové organizace, musí působit na vrcholné představitele politiky, veřejné správy, státní správy i samosprávy tak, že budou podporovat sociální spravedlnost a sociální smír ve prospěch lidí v nouzi, stanou se advokáti chudých a budou se zastávat jejich práv. Proto je potřeba, aby se občanské iniciativy chopily svých oprávněných požadavků a přinutily stát k proaktivnímu jednání ve prospěch lidí v nouzi.
Úlohou sociálního státu musí být vytvoření takových nástrojů a prostředků, aby lidé sociálně vyloučení nepropadali do ještě větší chudoby. Jedině tak může být obnovena sociální spravedlnost, sociální smír a nastolena opravdová solidarita s potřebnými lidmi.
Přeji vám všem krásný, šťastný a požehnaný nový rok 2011.

Oldřich Haičman, 6. ledna 2011


Zpravodajství na Proglasu

Zprávy pro lidi dobré vůle ve všední dny v 10, 13, 15 a 20 hodin; v sobotu v 15 a v 18 hodin

Regiony

Regiony