Komentář Pavla Jajtnera: Zase to nevyšlo!

Zase to nevyšlo!

Pokud jde o onu chybu, zase selhala – po mém soudu - správa vltavské kaskády. Tentokrát se sotva může vymlouvat na nedostatek času. Přesto, že nárůst hladin byl znatelně pomalejší, potenciál kaskády nebyl ani zdaleka využit. Zisk za vyrobenou energii byl, zdá se, přednější než majetek a zoufalství tisíců lidí. Přitom škody na ztrátě nevyrobené energie by byly nesrovnatelně a mnohanásobně nižší, než škody, které nakonec nekontrolovaná či nedostatečně kontrolovaná povodeň způsobila. Selhává ovšem i vláda a politický systém: soudím totiž, že nekoná-li správce povodí, musí konat vláda! A jestliže není k dispozici příslušný zákon, proč se o něm zákonodárci už dávno neusnesli?

V časech hluboké totality jsem si mnohokrát - v nejrůznějších svízelných situacích - pomyslel: „Jak by to bylo krásné, kdybych teď mohl zavolat svému poslanci a požádat ho, aby to či ono vyřešil!“ Není to však poprvé, kdy si musím jen povzdechnout: „Jak se naše karikatura demokracie bez slušnosti a poctivosti rozchází s ideálem, o němž jsme za totality snili a v jehož nastolení jsme v listopadu 89 doufali!“

Zato na politické scéně se odehrávají neuvěřitelné věci: kdo si myslel, že pokud jde o korupci a rozkrádání,  hůře už být nemůže, opět se strašlivě mýlil. Nepochopitelná snaha o dostavbu Temelína a rozšíření Dukovan i  přesto, že kalkulace ceny elektřiny, která má být v nových kapacitách vyrobena, vychází nesrovnatelně hůře, než cena energie vyrobené v zahraničí, je o to absurdnější, že energie je nadbytek a ani dlouhodobý výhled neslibuje takový růst výroby, který by nové kapacity vyžadoval. O co jiného, než o vytvoření příležitosti k novému, ještě neslýchanějšímu rozkrádání, může v tomto případě jít?

Je to stejná karikatura dobrého hospodaření, jako zneužití chvályhodného úmyslu, kterým jsou investice do obnovitelných zdrojů energie: vždyť jde o budoucnost těch, kdo přijdou po nás. V českých poměrech se však všechno jaksi zvrtne: Nejdříve se nastaví přemrštěné podpory tak, aby si kamarádi a kmotři přišli na své,  a poté, co si to ani česká veřejnost, jinak zvyklá nechat se nestydatě odírat, nechce nechat líbit, to zase zcela nesmyslně utnout s důsledky, které dnes těžko můžeme posoudit, ale které tvrdě pocítí příští generace obyvatel této země a této planety.

Proces s hlavními viníky loupeží astronomických částek v Mostecké uhelné a skandální rozkradení stamilionů v Lesích České republiky zastiňuje zcela čerstvé zatýkání v nejvyšších patrech politiky. Úředně potvrzeného lháře na trůně či poslance ve vazbě a dokonce ve vězení už přijímáme jako každodenní realitu. Kdy tomu bude konec?

Premiér se rozvádí: to už je v české politice takřka standardní situace. Vždy však bude platit, že pokud někdo dokáže zradit toho, komu slíbil lásku, úctu a věrnost a kdo s ním často i dlouhá léta snášel dobré i zlé, dokáže zradit kohokoli. Tím méně jakéhosi neznámého a bezvýznamného človíčka jménem volič, který byl tak pošetilý, že mu důvěřoval! A co teprve jde-li  o ministerského předsedu, který se deklaruje jako katolík! Kde je pak autenticita jeho křesťanské víry, závaznost jeho křesťanské morálky a věrohodnost jeho lidských a politických  slov a činů? Zase o důvod víc  na nás všechny, na ty „proradné a ničemné katolické pokrytce“ ukazovat prstem.

Zanedlouho si na Velehradě připomeneme 1150. výročí příchodů slovanských věrozvěstů Konstantina a Metoděje na Velkou Moravu. Bude to příležitost nejen vzpomínat, ale i bilancovat. Vedle zástupů věřících někde vzadu tam mezi účastníky na tribunách uvidíme také falešné proroky a rádoby advokáty chudých, kteří se budou snažit nám namluvit, že to s námi „myslí upřímně“. Tentokrát bychom si těmito lživými tanečky mocných neměli dát zkazit radost, tím méně se jimi dát zase oklamat.

V těchto nelehkých časech je také dobré si nezastírat, že tato misie byla – s ohledem na její nedlouhé trvání a v podstatě tragický konec – v jistém smyslu neúspěchem. Přesně v duchu paradoxu Kristovy tragické smrti na kříži, která by se bez světla nedělního rána a prázdného hrobu  nemohla stát největší událostí dějin. Co z toho vyplývá pro nás, kteří se snažíme všude kolem sebe vidět Logos, Slovo a myšlenku, která předchází všemu, co skrze ni bylo stvořeno?

O svatém Františkovi se traduje, že když zrovna kopal na poli, kdosi mu položil otázku, co by dělal, kdyby právě teď měl nastat konec světa. Odpověděl: „Kopal bych dál!“ Zkusme tedy třeba právě na Velehradě a také o prázdninách nabrat nové síly a nový dech, abychom mohli už na konci léta, tak jako svatý František, všude tam, kde jsme, „kopat dál!“
 
D.G. Pavel Jajtner, červen 2013