Komentář Pavla Hoška o Letnicích

Komentář Pavla Hoška o Letnicích

Pořad v souvislostech


Komentář Pavla Hoška - O Letnicích
Audioarchiv
22. května 2021 Komentář týdne Autor: Jana Kuklová

O víkendu, kdy prožíváme slavnost seslání Ducha svatého, na Proglasu vysíláme Komentář týdne, ve kterém teolog, religionista a kazatel Církve bratrské prof. Pavel Hošek hovoří o symbolech a působení Ducha svatého.

Když se řekne Duch svatý, leckdo si představí neurčitý pocit posvátna v hrudi nebo blažené chvění bránice. Někdo zas pomyslí na pach náboženské plísně a zatuchlý vzduch v budově kostela. Věci duchovní nám většinou připadají tak nějak průhledné a prchavé, jako by byly skutečné jen napůl. Možná i proto doprovází vylití Ducha svatého na den Letnic, jak o něm čteme v knize Skutků, nepřeslechnutelný hluk a viditelná znamení. Zní hukot z nebe, plameny ohně plápolají, vichr burácí. Ne, tady opravdu nejde o nic průhledného a prchavého. Biblické svědectví o Duchu svatém zkrátka neodpovídá obecné představě Ducha jako čehosi nábožně průsvitného. Vždyť Duch svatý je v bibli zobrazován jako planoucí oheň a jako zázračná živá voda, proudící z životodárného pramene. A také jako vítr.

Vítr je velmi poučným symbolem Ducha svatého. Vítr jako takový totiž také není vidět. Pokud sedíme v teple obývacího pokoje a díváme se okenní tabulí ven, snadno bychom uvěřili, že vítr neexistuje. Vždyť v průhledném vzduchu nic nevidíme, nic, co by se dalo vyfotit. Možná je vítr jenom zbožná představa prostých venkovanů. Ale přenesme se z bezpečí obývacího pokoje na palubu plachetnice, která svou přídí proráží mořské vlny. Žene se k cíli jen díky větru, který se opírá do jejích plachet. Přenesme se do hor, když zuří letní bouře a vichřice poráží staleté stromy. Přenesme se do míst, kde právě řádí hurikán, uragán, tornádo nebo cyklón. Kdo že to říkal, že vítr neexistuje? 

Dalším z biblických symbolů Ducha svatého je olej. Olej, kterým bývali králové, kněží a proroci pomazáváni při nástupu do úřadu. Ten olej je nazýván olejem veselí. A jak říkají moudří rabíni, je-li Duch svatý olejem veselí, znamená to, že je také duchem smíchu. Takže smysl pro humor je rozpoznávacím znamením Ducha svatého, působícího v lidském srdci. Není to krásné? 

Neznámějším symbolem Ducha svatého je holubice, kterou známe z evangelijních vyprávění o Ježíšově křtu. Jistě to není náhoda, že má-li se Duch svatý ukázat očím smrtelníků, bere na sebe podobu holubice. Proč? Jistě i proto, že holubice má křídla, která jí dávají svobodu od zákona zemské tíže. Tak jako Duch svatý dává křídla svobody těm, kdo mu otevřou svoje srdce. 

Věřím, že biblické symboly Ducha svatého nejsou nahodilé. Skrývají v sobě tajemství, která bychom neměli přeslechnout. Jenom si představme, že by symbolem Ducha svatého byla žába nebo hlemýžď.

Ano, vyznávám spolu s proroky a apoštoly, Duch svatý je oheň, voda, vítr, olej, holubice. Není to průhledná substance plynného skupenství. Není to rozechvělé citové rozpoložení ani zbožná atmosféra v kapli. Je to nanejvýš hmatatelná, konkrétní skutečnost. 

Nejlíp je to vyjádřeno v příběhu o Gedeonovi. V tomto vyprávění z knihy Soudců se dozvídáme, že v rozhodujícím okamžiku „si Duch svatý oblékl Gedeona“. Ne že se Gedeon oděl do Ducha svatého, byl to Duch svatý, kdo se na cestě k vítězné bitvě oblékl do Gedeona. Není to nádhera?

A na samém počátku biblického vyprávění čteme, že Duch svatý se vznášel nad vodami, když Hospodin tvořil vesmír. Ano, „nebesa jsou učiněna Hospodinovým slovem, dechem jeho úst všechen jejich zástup", jak praví žalmista. Duch Boží prostupuje veškerou stvořenou skutečnost, Duch svatý oduševňuje hmotu. Takže kdykoli hledíme na krásu Božího stvoření, vidíme Ducha svatého při díle. A kdykoli posloucháme zpěv ptáků, šumění lesa, nebo bzučení hmyzu, smíme v nich rozeznat rozmanitý vícehlas Ducha svatého, znějící přírodou k chvále Boha Stvořitele.  

A nejde tu jen o stvoření vesmíru na počátku. Jde také o nové stvoření, o obnovu stvořeného světa mocí Ducha svatého, kterou teprve očekáváme. Vždyť podle svědectví novozákonních epištol je Duch svatý duchem naděje. Je duchem radostného očekávání a vyhlížení věcí příštích. Působí v lidském srdci podobné rozpoložení, jako mívají děti, když se těší na Vánoce. Je to příslib budoucích věcí, prvotina nebeských darů. Už teď a tady smíme díky Duchu svatému zakoušet závdavek toho, co jednou přijde v moci a slávě na konci věků. 

A to nejdůležitější nakonec: Duch svatý je duchem lásky. Je to silové pole láskyplné vzájemnosti, „vždyť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého“, říká apoštol Pavel v listu Římanům. Vždyť „ovocem Ducha svatého je láska, radost a pokoj“, dodává v listu Galatským.

A protože je Duch svatý duchem láskyplné vzájemnosti, vybízí apoštol efezské křesťany: „snášejte se navzájem v lásce a zachovávejte jednotu Ducha, spojeni svazkem pokoje“. 

Ano, Bůh je sebedarující Láska, proudící z nebe na zem. A my jsme povoláni k tomu, abychom vstoupili do tohoto svatého proudění, nechali se jím nést a stali se jeho pokračováním.   

Zpravodajství na Proglasu

Zprávy pro lidi dobré vůle ve všední dny v 10, 13, 15 a 20 hodin; v sobotu v 15 a v 18 hodin

13+ každý všední den krátce po 13. hodině

Regiony

Regiony