Komentář biskupa Jiřího Paďoura: Sv. František a papež František

Když nově zvolený papež z Argentiny oznámil, že přijme jméno svatého Františka, rozechvěla se srdce mnoha lidí. Aniž by většina znala tohoto latinskoamerického kardinála z Buenos Aires – Jorge Maria Bergoglia – jméno svatého Františka zná celý svět jako chudáčka nebo prosťáčka z Assisi. Je čímsi hluboce sympatický, nejen křesťanům, ale i mnoha lidem ve světě. Vroucí ztotožnění s Kristem, jednoduchost a hloubka oblažující lidské srdce milosrdenstvím, soucitem, prostou radostí a radostí z  jednoduchých věcí. Svatý František bytostně naplnil v důvěře a na vlastní kůži a na vlastní duši slova svatého Pavla napsaná kdysi do Korinta: „On totiž (Ježíš), ač bohatý, stal se kvůli Vám chudým, abyste Vy zbohatli jeho chudobou.“

Do Božího otcovského náručí se vkládá svatý František se všemi svými následovníky v duchu žalmisty: „Nemám, Hospodine domýšlivé srdce ani povýšený pohled. Neženu se za velikými věcmi, za divy, které nevystihnu, nýbrž se chovám klidně a tiše. Jako děťátku na matčině klíně je mé duši ve mně. Čekej Izraeli na Hospodina, nyní i navěky.“

Když svatý František sepsal řeholi, začíná prostě: „Řehole a život menších bratří je zachovávat svaté evangelium našeho Pána Ježíše Krista životem v poslušnosti, bez vlastnictví a v čistotě.“ Bratr František slibuje poslušnost panu papeži Honoriovi a jeho řádným nástupcům a římské Církvi. To bylo v roce 1223. O osm století později si nový papež, 266. nástupce svatého Petra bere za patrona svého pontifikátu zřejmě programově jméno svatého Františka.

Jak to souzní se začátkem pastorální konstituce II. Vatikánského koncilu „Gaudium et spes“, kde před padesáti lety biskupové prohlašují: „Radost a naděje, smutek a úzkost naší doby, zvláště chudých a všech, kteří nějak trpí, je i radostí a nadějí, smutkem a úzkostí Kristových učedníků a není nic opravdu lidského, co by nenašlo v jejich srdci odezvu.“

Jan Pavel II. svolal v roce 1986 do Assisi k modlitbám celý svět. 25 let potom, 27. října 2011 nato navázal Benedikt XVI. Teď zve papež František překrásnými slovy svatého chudáčka z Assisi k jednoduchosti, radosti víry, k poezii i dramatu života, které prožil u jesliček v Grecciu a při stigmatizaci na hoře Laverna. Píseň „Bratra slunce“ - chvalozpěv stvoření - bude zřejmě provázet projevy nového papeže:

„Nejvyšší, mocný, dobrý Pane,
Tobě buď chvála, sláva, čest a všechno dobrořečení,
patří Tobě jedinému Nejvyšší. A žádný člověk není hoden vyslovit Tvé jméno.“

Na své obrácení vzpomíná svatý František strhující výpovědí:

„Pán dal mě, bratru Františkovi, abych takto začal dělat pokání:Když jsem ještě vězel v hříších, zdálo se mi nesnesitelně hrozné, měl-li jsem se setkat s malomocnými. Proto sám Pán mě dovedl mezi ně a prokazoval jsem jim skutky milosrdenství. A když jsem od nich odcházel, pak to, co se mi zdálo hrozné, proměnilo se mi v radost pro duši i tělo. Potom jsem už dlouho neváhal a opustil jsem svět.
A když mi Pán dal na starost bratry, nikdo mi neukazoval, co mám dělat, ale sám nejvyšší mi ukázal, že mám žít podle svatého evangelia. I dal jsem to napsat stručně a prostě a pan papež mi to potvrdil.“

To bylo v roce 1226. Tento papež to už žije a pro celou Církev to dnes připomíná.
Pokoj a dobro.
Pán Bůh Vám žehnej.

biskup Jiří Paďour, OFMCap.

pro Radio Proglas, březen 2013