Komentář Aleše Opatrného: Půst nám pomáhá slyšet Boží "ano"
O Komentář týdne jsme na začátku postní doby požádali pastorálního teologa, Mons. Aleše Opatrného, pedagoga Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Uvažuje například o souvislostech tělesné újmy a sebezáporu s duchovní přípravou na Velikonoce. Komentář uslyšíte v sobotu 12. března 2011 v 7.30 a 18.05, reprízy v neděli v 1.45 a v pondělí v 10 hodin.
Vstupujeme do postní doby. Co to pro nás znamená? Jde opravdu především a jen o to, abychom se nějakým způsobem postili? Jistěže jde také o půst v pravém slova smyslu, ale člověk se může postit z nejrůznějších důvodů - zdravotních, estetických nebo aby si něco dokázal. To všechno může být užitečné, ale o to v křesťanském chápání postní doby nejde.
Postní doby je přípravou na Velikonoce, tedy na slavnost našeho vykoupení. A vykoupení se v tomto pozemském životě zcela zásadně přimkne křtem. Proto jsou Velikonoce odedávna privilegovaným termínem křtu. A proto také ti, kdo byli pokřtěni, se mají připravit kajícností na obnovu svého křestního rozhodnutí a zasvěcení, kterou pak liturgie nabízí o velikonoční noci.
Protože prožíváme právě Rok křtu v rámci přípravy na cyrilometodějské výročí, měli bychom si místa a významu této svátosti všimnout i v postní době více. Víra a křesťanský život je v podstatě celoživotním rozhovorem s Bohem. Bůh řekl ve křtu ke každému křtěnému člověku své velké a neodvolatelné "ano: Jsi můj člověk, chci tě, počítám s tebou navěky."
Naše víra a náš život jsou potom odpovědí na toto "ano". Bůh k nám samozřejmě mluví dál - ve slovech Písma, ve víře a učení církve, ve velkých i malých životních událostech. A my ho pak vnímáme někdy lépe, někdy hůře, a odpovídáme mu také někdy lépe, někdy hůře. Proč ale mnohdy hůře nebo špatně? Taky proto, poněvadž jsme zaujati mnohými věcmi víc než jeho hovorem, který k nám a s námi vede. Protože nemyslíme na to, co nám už řekl, a nemáme na mysli to jeho zásadní a vše měnící "ano", které nám řekl v našem křtu.
V čem tedy může být v této souvislosti užitečný půst, tedy postní doba? Právě k tomu, aby se náš hovor s Bohem odvíjel lépe. Není tím myšlena jen modlitba, ale celé naše žití, celý náš vztah s Bohem procházející naším životem. Zůstaňme ještě u znázornění života z víry jakožto rozhovoru. Když s někým hovoříme, může být náš hovor rušen - hlukem, vyzvánějícím telefonem, tím, že nám někdo druhý do něho vstupuje, protože právě přišel, a tak dále. A kromě toho můžeme být rozhovoru nepozorní, nevnímaví, posloucháme jen na půl ucha, myslíme na své starosti a nevnímáme to, co má druhý člověk na mysli, To všechno rozhovor znehodnocuje.
Odříkání v postní době čili půst, vnímání a rozjímání slov Písma čili větší pozornost vůči Božímu slovu, dělení se o to, co máme, když se dělíme s druhými, čili almužna, a v neposlední řadě uvažování o tom, co znamená pro nás osobně náš křest a z toho plynoucí důvěrný rozhovor s Bohem čili modlitba, to všechno může odstraňovat rušivé momenty v našem celoživotním rozhovoru s Bohem. Pomáhá nám to, abychom v životě lépe slyšeli Boží "ano", které nám bylo řečeno ve křtu a které je Bohem dále rozvíjeno, a také nám to pomáhá k tomu, abychom na toto všechno lépe odpovídali.
Jinak řečeno: Půst má svůj křesťanský smysl jen tehdy, jestliže nás přibližuje k Bohu. Ať už tím, že z života odstraňujeme to, co rozhovor s Bohem ruší, nebo tím, že se projevy lásky k bližním přibližujeme láskyplnému a štědrému postoji Boha, který "tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný," jak čteme v Janově evangeliu.
Aleš Opatrný
(foto: ktf.cuni.cz)
