Hrubý domácí produkt na zlepšení života nestačí
Pozvání na svatováclavskou pouť ve Staré Boleslavi přijal kardinál Reinhard Marx, arcibiskup mnichovsko – freisingský. O jeho díle hovoří germanista Hanuš Karlach, který kardinálovy texty přeložil do češtiny. Komentář vysíláme v sobotu 28. září 2013 v 7.30 a 18.05, opakujeme v neděli v 1.45 a v pondělí v 10.00 hodin.
Reinhard kardinál Marx, čerstvý šedesátník, vystudoval teologii a filosofii. Byl trevírským biskupem než byl povolán po rezignaci kardinála Wettera na arcibiskupský stolec mnichovský a freisingský, a než byl v roce 2008 jmenován kardinálem. Ale Marx je navíc také profesor sociálních nauk a společenských teorií na několika německých univerzitách a rovněž předsedou komise Německé biskupské konference Iustitia et pax (Spravedlnost a mír) a také předsedá komisi pro společenské a sociální otázky. Od minulého roku je předsedou biskupských konferencí Evropské unie. V roce 2008 vydal knihu s poněkud provokativním názvem Kapitál. Záměrně ji tak nazval, protože je sám nejenom jmenovcem Karla Marxe, ale narodil se i ve stejném městě – v Trevíru.
V knize, která je jakousi disputací, někdy polemickou, ale místy i uznalou, pan kardinál říká: „Karel Marx se v mnohém mýlil. V něčem měl však i pravdu.“ To vyplývá z textu. Zabývá se situací ekonomickou, rozvírajícími se nůžkami mezi bohatými a těmi ostatními, a to v celosvětovém měřítku. Situací citovou, rozumovou, stavem víry a jejími vlivy i, žel, čím dál citelnějšími nevlivy na soudobý život a v úhrnu a ve výsledku horuje pro návrat etiky a morálky do dnešního světa. Protože hrubý domácí produkt a další ukazatele na zlepšování kvality života současného člověka zdaleka nestačí. Ba dokonce absence mravnosti může i při zlepšování ekonomických statistik stejně vést ke katastrofě. Tato situace světa a jeho obyvatel je totiž povážlivým odklonem od sociálního učení, které hlásal Ježíš Kristus, a které mu přivedlo zástupy přívrženců a vyznavačů.
Arcibiskup Marx je téměř polyhistor. Znale cituje a hodnotí filosofy, ekonomy, politiky, spisovatele atd. Operuje třeba i citáty z textů ekonoma von Hayeka nebo „otce zakladatele“, dávného Adama Smithe a mnoha dalších, které buď nejsou tolik známé nebo se ve prospěch jedné stránky jejich díla, jaká se v tu chvíli zrovna hodí, jako celek záměrně zamlčují. Není tudíž zdaleka náhodou, že papež František kardinála Marxe, zastánce, vypůjčíme-li si termín z politického názvosloví, progresivního proudu v katolické církvi (my bychom spíše řekli usilujícího o to, aby církev lépe plnila to, čím ji Kristus pověřil) jmenoval do svého osmičlenného poradního sboru pro budoucí reformu struktury katolické kurie, sboru zahrnujícího příslušníky katolického kléru z celého světa. Na závěr bych řekl, že sám pan kardinál žertem říká, že konzervativní kruhy, ať církevní nebo necírkevní, ho nazvaly „marxistou Nejsvětějšího Srdce Ježíšova“.
Hanuš Karlach
