Co takhle dát si diecézko

Po pravdě řečeno, kdybych se na diecézí setkání mládeže díval jako odborník na marketing – tedy jako ten, kdo má úspěšně prodávat svoje zboží a služby, tak budu v prvé řadě vidět otrávené obličeje dnešních mladých lidí, když se jim něco nabízí „shora“ a ještě to má charakter „masové akce“. Sice vím, že setkání mládeže s Janem Pavlem II. a dokonce i jeho nástupcem Benediktem dokáží spojit statisíce a někdy i miliony mladých lidí po celém světě. Jenomže Jan Pavel II. byl skutečná hvězda i z hlediska kritérií mediálního věku. To tedy za prvé. A pak – Španělé, Poláci, Brazilci nebo Filipínci mají přece jen jiný způsob prožívání své víry i své přináležitosti k církvi. U nás – málo platné – máme za sebou skoro celé století, kdy s tím byl problém. Zvláště u lidí z měst. A ten nezačal až nástupem komunistů.

 Já mám ovšem tu výhodu, že jsem se několika diecézních setkání mladých lidí v různých letech i různých místech zúčastnil. Pravda – nikoliv jako „mládežník“, nýbrž jako lektor nebo naposledy v Štramebrku jako host. Ale přesto mi neuniklo, že tahle diecézní setkání jsou i v našich poměrech rozhodně užitečná. V prvé řadě to přece jen tisícům dospívajících a mladých lidí umožní zažít církev způsobem, který je pro většinu z nich stejně tak vzácný jako potřebný. Totiž jako společenství, které neživoří jen někde na okraji, nýbrž je dynamické a plné života. Společenství tvořivé, vědomé si svého poslání i jeho nezastupitelnosti. To je pro ty mladé lidi, kteří jsou mnohdy ve svých třídách, kroužcích či jiných kolektivech vrstevníků jako křesťané značně osamělí a na mších se potkávají hlavně s lidmi nad šedesát let, přímo živá voda pro jejich sebevědomí i katolickou identitu. Rozhodně významným prvkem je i přítomnost biskupů. Na vlastní oči jsem viděl, jak si toho ti mladí váží. Najednou je jim i ta „oficiální církev“ docela blízko. A je mnohem sympatičtější, než jak se jeví z médií. Dalším důležitým rozměrem těchto setkání je zapojení celé řady zajímavých osobností do programu. A nejde jen o jejich odborný přínos a zajímavá témata. V době, kdy stále méně mladých lidí má nějaký reálný životní vzor, může právě takové setkání leckomus pomoci. Poslední, nač chci upozornit, je, že taková setkání mohou být i určitou školou demokracie, kdy se mladí lidé učí ve společném hledání přicházet s návrhy a řešeními toho, co pálí je, a třeba i celou církev. A to nemluvím o desítkách a někdy i stovkách organizátorů, kteří musí projevit i pro dnešek důležité schopnosti manažerské.

 Zkrátka takové diecézní setkání mládeže není jen jednou z akcí, kterou si „tam nahoře někdo vymyslel“. Co může přinést mladému člověku, docela pěkně vystihl na svém blogu jeden z účastníků takového loňského setkání takhle: Letošní brněnské diecézko pro mě bylo nějakým způsobem ještě víc o vztazích než ta minulá. Prožíval jsem je opravdu jako setkání s velkým S... Někdo si může říct: "Masovka, tam nejedu." Jestli vás ale něco takového bude někdy napadat a bude vás to odrazovat, určitě se tím nedejte ovládnout...

Jiří Zajíc