Zjišťujeme, jak účinněji pomoci Filipínám, říká z Manily pracovník Charity ČR

Jak se jeví současná situace na Filipínách z pohledu hlavního města, jaká je atmosféra současných Filipín?

Je to opravdu ještě velmi čerstvá záležitost a nikdo ještě pořádně neví, jaká jsou konkrétní čísla obětí a škod, které tajfun napáchal. Ví se pouze, že jde o nejničivější tajfun v historii Filipín, které nikdy nic takového nezažily. V současnosti je zde obrovský přísun humanitární a finanční pomoci a mobilizuje se pomoc mezi samotnými Filipínci - například před místním Červeným křížem se dnes tísnily fronty dobrovolníků, kteří nabízeli své schopnosti, čas a energii, aby pomohli obětem tohoto tajfunu.

Jak se vám jeví situace z pohledu filipínských úřadů - dovedou dobře koordinovat potřebnou pomoc a mají - v rámci možností - situaci pod kontrolou nebo je to překvapivé i pro ně a potřebují čas k lepšímu seznámení se situací?

I pro filipínské úřady a vládu je to samozřejmě něco nového, na co nebyly v takto drtivém rozsahu připraveny. Filipínská vláda pomoc mobilizuje, komunikuje s mezinárodními organizacemi, s vládami jiných zemí i s organizacemi zastoupenými přímo zde na Filipínách, nicméně ta pomoc je pořád ještě velmi pomalá, nekoordinovaná, chaotická. Ještě se neustavily oficiální cesty, jakými se bude pomáhat, informací je moc a v tuto chvíli je to ještě čerstvé. Neexistuje přesný popis situace, potřeb a obětí.

Objevují se také zprávy o rabování, napadení humanitárních konvojů, byl také korigován údaj o obětech - jsou tohle také známky stávající nevyjasněnosti situace?

Určitě ano. Bezpečnostní situace je v tuto chvíli nejasná a riziková, především v té nejpostiženější oblasti, což je východní část souostroví Visayan, mediálně známé město Tacloban. Tam byl vyhlášen výjimečný stav a nasazena armáda, dochází tam i k rabování a přepadání konvojů. Je to ten klasický případ, kdy vláda nemá situaci pod kontrolou, ale snaží se tam dostat své lidi a i ve spolupráci s ostatními státy, třeba USA nebo Ruskem, dostat tu vojenskou podporu, aby dokázala situaci ukočírovat.

Jak hodnotíte zázemí, které na Filipínách mají humanitární organizace? Může být výhodou, že jejich působení tam je dlouhodobější a existuje také zkušenost s humanitární pomocí na Filipínách po jiných přírodních katastrofách?

Zcela jistě. První odpovědí ze strany mezinárodního společenství poskytly agentury OSN, které hned 9. listopadu, kdy se hlavní vlna tajfunu prohnala, byly k dispozic a vyslaly své pracovníky na monitorování a první koordinaci zahraniční pomoci, na získávání informací přímo na zasažená místa. V současnosti už mnoho organizací je zastoupeno přímo v postižených regionech a provinciích. Samozřejmě je rozdíl mezi organizací, která zde pracuje léta a tou, která přichází nově, ale ta pomoc je stále lépe koordinována, informací je více.

I vy sám zmiňujete, že sám pracujete na tom, abyste měl zázemí v humanitárních organizacích na místě, partnerských organizacích Charity ČR. Jaké cíle si kladete pro svou misi?

Jsme v kontaktu s místní Charitou Filipíny, mezinárodní Caritas Internationalis i dalšími organizacemi, například britskou nebo americkou, které jsou zde na místě. Charita ČR uvolnila ze svého krizového fondu 250 tisíc korun, které jdou přímo místní charitě a ta z nich pořizuje základní potřeby, které chybějí v masovém měřítku - jídlo, přístřeší, zdravotnický materiál a také psychosociální pomoc. Máme dárcovské SMS a sbírku, dárci poskytli kolem dvou miliónů korun a to číslo narůstá - bude na zvážení s partnery a po zhodnocení situace, kde je nejlépe pomoci a intervenovat.

A na jak dlouho odhadujete svou přítomnost na Filipínách - vaším stálým působištěm je mise v Kambodži?

Teď je nejdůležitější zjistit, jaká je situace, jak můžeme pomoci, s kým komunikovat a jak se napojit na pomoc mezinárodní charity. Myslím si, že to bude otázka několika následujících dní, kdy se zjistí konkrétní čísla a přijde se s plánem dlouhodobější pomoci. Potom mezinárodní charita vytvoří plán, ve kterém se stanoví jednotlivé potřeby a také kdo je bude potřebovat. Na to budeme reagovat naší sbírkou i v dalším období a myslím, že naše pomoc se bude koncentrovat jednak na akutní potřeby lidí v postižených regionech, což se odhaduje na tři a šest měsíců, jednak na fázi dlouhodobé obnovy - recovery - která se může protáhnout na dva až tři roky.

V čem je z tohoto pohledu situace na Filipínách a humanitární krize specifická oproti jiným přírodním katastrofám typu zemětřesení či záplav?

Jak jsem zmínil, je to pro Filipíny něco nového, takový rozsah katastrofy nezažili - je to přes 10 miliónů lidí, kterých se ta situace nějak dotýká. Je to jiné také v tom, že jde o souostroví a dostupnost není jednoduchá. Řada strategických letišť není vůbec dostupných nebo se tam lze dostat pouze vládními a vojenskými speciály. Ta komunikace je složitá a bude trvat v řádu dní až týdnů, než se vůbec vůbec zjistí, jaká je situace, co se může dělat a než se nastaví pravidla pro poskytování té pomoci.

za telefonický rozhovor poděkoval Filip Breindl