"Den co den" právě vychází
V těchto dnech se na pultech objevuje kniha rozjímání pro mladé na každý den, jež má příznačný název – „Den co den“. Za pseudonymem Mon Calepin (fr. můj pomocník) se ukrývá slovenský salesián P. Ján Augustin Beňo, jenž své dílko sestavoval v 50. – 60. letech v komunistických PTP táborech a věznicích. O její kvalitě svědčí jedenáct vydání v slovenštině a také překlady v polštině, ruštině či v bulharštině. V češtině vychází podruhé, nyní s propracovaným překladem.
I když nejde o žhavou novinku, nabízí odpovědí na touhu mnohých mladých lidí po prohloubení svého křesťanství každodenním vztahem k Bohu. Jedním z těch, kdo se o její opětovné vydání zasloužili, je kaplan z Ostravy-Zábřehu P. Klement Rečlo.
„Zájem podnítit nové vydání ››Den co den‹‹ přišel s poznáváním duchovních potřeb mladých lidí ve farnosti i Diecézním centru mládeže, kde jsem působil. Musíme mladé lidi povzbuzovat k prohloubení víry, k pravidelné modlitbě, ve které nejen mluvíme, ale nasloucháme Bohu; a k tomu, aby nebyli jenom posluchači, ale uváděli v život Slovo Boží, je férové jim dát ››rozjezdový balíček‹‹ na každý den,“ objasňuje impuls k vydání této knihy. „Mne osobně naučila knížka dvěma věcem: a) Zakusit, že Bůh promlouvá – b) Nezůstat jenom v teoretické rovině,“ doplňuje vysvětlení o vlastní zkušenost s touto knihou. „Když jsem ve spolču rozjímal stejnou úvahu s jinýma a v závěru jsme si řekli, co nás zasáhlo, pokaždé jsem žasnul, jak se Bůh každého dotknul osobitým a novým způsobem. Věřím v nevyčerpatelnost studnice Jeho Slova…“
Proč se kniha stala tak populární?
Protože byla psána pod tlakem naléhavé potřeby a z lásky k Bohu a lidem.
Rovněž proto, že se nenarodila v pokojném svobodném prostředí, ale za těžkých okolností, do nichž se v 50. letech autor dostal jako pronásledovaný kněz a řeholník.
A je stále tak účinnou a populární určitě i proto, že ukazuje mladému 15-25etému člověku hledajícímu Boha a smysl života, jak se stát plnohodnotným člověkem a autentickým křesťanem.
Bůh k Tobě mluví – to se těžce vysvětluje dospívajícímu člověku. Jak ho má slyšet? A jak rozeznat, že je to On? Dobrým objevem je, že pro slyšení Božího hlasu se nemusím pohroužit do meditace, kdy nemyslím totálně na nic, ale aktivně hloubat – tak dávám prostor Duchu svatému, ať působí na rozum, cit a vůli.
Duchovní úvahy v této knížce se nepřijímají hltavě, ale po jedné na den – jako inspirace k osobnímu rozjímaní, které zakončíme osobní modlitbou. Nejvhodnější čas je ráno – přijmout tuto formu ranní modlitby –, kdy si můžu také do sešitku zaznamenat moje uvažování i s předsevzetím do dne.
