Kněz z Moravské Nové Vsi: Prožili jsme zkázu, ale je s námi Bůh i mnoho dobrých lidí

Když se teď podíváte kolem sebe, co vidíte?

Vidím spoušť, hodně bolesti, hodně trápení, ale zároveň vidím velikou naději v lidech, kteří přicházejí. Od časného rána mi zvoní telefon a lidé se ptají, jakým způsobem by mohli pomoci, co mohou udělat, aby nás v tom nenechali samotné. Prožili jsme včera velikou zkázu, ale dnes cítím, že Pán Bůh je s námi a mnoho dobrých lidí je ochotno jít nám podat pomocnou ruku. 

Jak probíhala ta noc poté, co tornádo skončilo, jak fungovaly první záchranné práce? 

Noc byla strašná. V 7 hodin večer jsem začal slavit mši svatou ze slavnosti sv. Jana Křtitele. Zhruba v polovině promluvy vypadly jističe, takže jsme zůstali ve tmě. Pokračoval jsem ve sloužení mše svaté dál a tehdy se přihnalo tornádo. Všechno se zatáhlo. Lidi, kteří byli v kostele, jsem poslal, aby se schovali pod kůr. Tlaková vlna porozbíjela všechny okenní vitráže, které jsou na stranách hlavní lodi. Paní kostelnice měla velký problém, ale naštěstí se jí nic nestalo v sakristii, protože tam šlehal silný vítr, takže jsme nebyli schopni ani dveře zavřít, ale povedlo se nám to a přečkali jsme nejhorší. Jeden z ministrantů z radaru zjistil, že v následující půlhodině by nemělo přijít nic dalšího. Postupně jsme evakuovali všechny lidi z kostela.

Ti, kdo nám volali, se nemohli dovolat, protože síť byla přetížená. Tím, že jsem měl auto v garáži, která nebyla poškozena, se nám povedlo rozvozit lidi do okolních obcí, ze kterých na mši svatou do farního kostela přijeli. Jejich auta byla zničena. Pak jsme přišli a zjišťovali, co se vlastně stalo. Viděli jsme velikou spoušť, pomalu jako měsíční krajinu. Všechny stromy, které stovky let rostly před kostelem, jsou polámané. Střecha kostela a kompletně celý krov je pryč. Pravděpodobně je poškozená statika a nesmíme vcházet do kostela, dokud ho statik neprohlédne, zda je to bezpečné.

Uvnitř kostela tedy momentálně nic neděláme. To, o co se snažíme v této chvíli, poté, co jsme se vzbudili do nového dne, je vyhledávat lidi, kteří nemají rodiny, jsou sami a potřebují pomoc. Častokrát ji nedokážou vyhledat ani o ni volat. Snažíme se je najít, aby se nestalo, že by někdo zůstal bez pomoci a stalo by se mu něco ještě horšího. Pokud vím, zahynuli tři lidé, ale na tu spoušť, která se tu stala, je to až zázrak. Večer jsme se modlili všichni ve svých rodinách i na faře ve společenství, aby těch mrtvých bylo co nejméně. 

Co přineslo denní světlo, optimističtější pohled na tu zkázu, nebo naopak odhalilo celou její děsivost, dosud skrytou ve tmě?

Co se týká hmotných věcí a střech, když procházím od obecního úřadu k farnímu kostelu, vidím všechno, co je nenávratně zničeno. Zároveň vidím velikou snahu lidí, kteří chtějí pomáhat, kteří nabízejí možnosti ubytování potřebným. Další se ptají, volají nám, jakým způsobem by se mohli zapojit. Jsou to lidé nejenom odsud z Moravské Nové Vsi, ale třeba ze Slovenska sem míří parta mladých lidí, kteří nám budou pomáhat, z Brna míří několik aut s pomocí a mnozí lidé, kteří se o tom dozvěděli ze zpráv, posílají finanční pomoc na farní účet.

Tedy kromě toho těžkého a bolestného vidím velikou soudržnost a sounáležitost jedněch s druhými. Z toho mám radost.  Prosím všechny, kteří se mohou přidat k modlitbě, aby takto pomohli všem, kteří to v těchto dnech budou velmi potřebovat. 

foto: Kostel sv. Jakuba Většího v Moravské Nové Vsi, autor: palickap, CC BY 3.0