Vzpomínky na Amazonii: Jak jsem si užil vakcíny

Vzpomínky na Amazonii: Jak jsem si užil vakcíny
14. ledna 2021 Náš názor Autor: Filip Breindl

Tentokrát hodně osobně a v ich-formě: Volal nějaký pán a ptal se, jestli ses už vrátil z té Jižní Ameriky, hlásí mi pobaveně sekretariát rádia. Jistě, to reprízování cestovních deníků v Čtení na pokračování může pro někoho být matoucí, navíc jsem teď určitou výpravu mimo rozhlasové pracoviště podnikl, byť nevedla do Guyany a Surinamu a vlastně jsem při ní neopustil okolí bydliště. Ale když už vzpomínáme na cestu na okraj Amazonie, zkusme najít nějaký přesah do současnosti. Na jeden mě nedávno přivedla jedna debata na sociální síti.

V tom roce 2010 jsme do ciziny vyjeli na Velikonoce, takže zimní měsíce patřily asi té nejméně oblíbené části příprav – očkování. S uspokojením jsem tehdy v ordinaci zaměřené na cestovní medicínu naslouchal lékařce listující mým mezinárodním očkovacím průkazem. „To máte, tohle taky,“ říká v jedné větě s pojmy jako břišní tyfus a cholera. „Budete ale potřebovat žlutou zimnici, ta je tam povinná,“ vzhlédne. Něco jsem o ní zaslechl – ty výpovědi se rozprostřely od „jenom takovej píchaneček“ po „odrovnalo mě to na týden“ – a paní doktorka mi rozhodně doporučila, abych se den po aplikaci vakcíny nepouštěl do větších akcí. Vyplatilo se uposlechnout – když už jsem celý den nezvládl opustit postel, aspoň jsem předem odstranil možné povinnosti.

Vlídná paní doktorka naplánovala celou očkovací proceduru, aby jednotlivé vpichy provázely patřičné rozestupy (vida, taky jedno hezké slovo z naší současnosti!), a správně se střídaly na levé a pravé paži.  Na závěr mě vybavila krabičkou antimalarických prášků a radou, ať se neznepokojuji četbou příbalového letáku, protože mi sama popsala, co je to za dryák. V cílové destinaci mám hlavně dbát na přesně načasované dávkování (to se skvěle provádí, když to máte brát vždy ve stejnou hodinu po jídle a začít už doma, přičemž v cíli je někdy o pět, někdy o šest hodin méně), a hlavně ať nezanedbávám repelent a moskytiéru (něco jako dezinfekce a roušky).

Pointu to nemá, nečekejte srovnávání covidu s žlutou zimnicí nebo malárií ani boj s výhradami proti současným vakcínám. Jen říkám, co se mi osvědčilo tenkrát: nechat se informovat odborníky, tyto informace vyhodnotit a učinit konkrétní rozhodnutí. Jedním z nich bylo, že své lékařce-specialistce budu důvěřovat – nikoli slepě – jako člověku, který své práci rozumí a ostatně nevypadá jako osoba korumpovaná farmaceutickým průmyslem za to, kolika pacientům vnutí Dukoral (to je vakcína proti choleře, pije se ze sklenice, chutná jako limonáda a stojí jako hodně značkový koňak). Klidně mi to mějte za zlé, ale tato zkušenost z období kolem roku 2010 a cest do Amazonie, Oceánie nebo Zambie se osvědčila a hodlám z ní vycházet i letos. I když s největší pravděpodobností nevytáhnu paty z Evropy. A nejspíš mě nečeká nic horšího než ono velmi dočasné uzemnění žlutou zimnicí.

Filip Breindl

Zpravodajství na Proglasu

Zprávy pro lidi dobré vůle ve všední dny v 10, 13, 15 a 19 hodin; v sobotu v 10 a 15 hodin

Zrcadlo týdne v sobotu od 18. hodiny

13+ každý všední den krátce po 13. hodině

Regiony

Regiony