O mlčení státních špiček k Filipovu přepisování dějin
"Podle všeho se zdá, že Vojtěch Filip trpí fixní ideou, že v červnu 1941 napadlo Rakousko Gruzii." Výrokem jednoho z glosátorů veřejného dění na Facebooku by bylo možné uzavřít svérázný pokus šéfa tuzemských komunistů Vojtěcha Filipa distribuovat odpovědnost za vojenskou invazi do Československa v srpnu 1968 mimo Moskvu. Malý dodatek si celá věc přesto zaslouží.
Není tak podstatné, co vše zaznělo v reakcích dalších aktérů domácí politické scény - tyto reakce celkem správně rozebraly Filipův koktejl přímých lží (třeba té o sovětském politbyru) a podivuhodných interpretací a neodolaly na úder "Ukrajincem" Brežněvem navázat poukazem na Hitlerovu či Stalinovu domovinu, jak je patrné i z úvodního citátu. (15. srpna v Brně by se chtělo něco připsat o francouzsko-polské obraně města před Švédy v roce 1645, ale to opravdu není podstatné).
Někdy je totiž zajímavější podívat se, kdo se nevyjádřil. Například premiér Andrej Babiš, jehož vláda se opírá o důvěru Filipovy KSČM, se omezil na stručný výrok o tom, že invaze byla tragédií bez ohledu na národnost členů sovětského politbyra i vojáků. Prezident Miloš Zeman, který velmi stál o vládu podpořenou komunisty, mlčí (podle mluvčího Jiřího Ovčáčka "svůj odvážný projev už pan prezident pronesl. Když za počínající normalizace prohlásil, že nesouhlasí s okupací."). Nereaguje ani Jan Hamáček, předseda koaliční ČSSD pověřený řízením ministerstva zahraničních věcí. V aktuálním vyjádření Tomia Okamury pod názvem "Politické usnesení SPD" najdeme například sdělení, že Okamurova strana neshledává nové sankce USA vůči Rusku v zájmu České republiky, ale Filipova nahrávka na smeč zůstala nevyužita. Není rovněž známo, že by k věci promluvil Radek Vondráček, předseda Poslanecké sněmovny, který na začátku prázdnin oznámil, že Vojtěcha Filipa vybral mezi místopředsedy dolní parlamentní komory svým prvním zástupcem. "Potřeboval jsem někoho, když já odejdu z baráku, abych tu měl někoho, na kterého se mohu spolehnout,“ vysvětlil to tehdy Vondráček.
Filip Breindl


