Komentář: 21. srpna 1968 skončily iluze o lidském komunismu

Takzvané Pražské jaro, na které invaze cizích armád reagovala, bylo ve skutečnosti velkou iluzí, která by se zřejmě musela brzy rozplynout i bez vpádu Sovětů a jejich satelitů. Sny o svobodnější společnosti vybudované obrozenou komunistickou strany byly fikcí už proto, že KSČ, zločinecká organizace vedoucí především v 50. letech válku proti vlastnímu obyvatelstvu, nemohla ze své podstaty vygenerovat politický styl odlišný od diktatury. Alexander Dubček, Oldřich Černík a další byli komunisty a v rozhodujících chvílích předvedli strach, měkkost a kapitulanství (čest Františku Krieglovi, jenž v Moskvě obstál). Svými podpisy, ale především dalším přitažením šroubů rozbili na prach nejen iluzi o socialismu s lidskou tváří, ale zejména o samostatnosti a nezávislosti Československa.

"Nemáme právo vyčítat, že se občané podrobili, když dávno před nimi se okupantům podrobili ti, kteří byli bohužel nesprávně vzývány jako národní idoly," řekl při dnešní vzpomínkové akci prezident Miloš Zeman. Ačkoli má pravdu v tom, že například Dubčekovo kuňkání po návratu z Moskvy jistě zlomilo mnohé odhodlání, zůstává jinak poplatným velmi shovívavému pohledu na normalizační období. Jestli si snad tanky vynutily instalaci promoskevské větve KSČ do čela státu, stranické prověrky nebo rozsáhlou emigraci, na to, aby se sami obyvatelé zapojili do sítě udavačství, posudků, úliteb vrchnosti a všeobecně šířeného strachu, samotná vojska stačit nemohla. Tento pozoruhodně rychlý vývoj (prezidentem eufemisticky nazvaný podrobení) byl plně v domácích rukou a neodvrátila ho ani lidská pochodeň Jana Palacha ani dvě výhry hokejistů nad Sovětským svazem na mistrovství světa v roce 1969. Pak už jen následoval v srpnu téhož roku masový protest, při němž Rudá armáda nemusela hnout prstem - černou práci se značnou brutalitou odvedly domácí policie, vojsko a jiné režimní bojůvky typu Lidových milicí a předznamenaly dvacetiletí rozkladu.

Na 21. srpen 1968 se vzpomíná jako na den, kdy hrubá síla ve službě diktatury napadla náš stát. To je sice pravda, následující vývoj však ukázal, že mnohem větší ránu zemi zasadily kariérismus, oportunismus, patolízalství, sobectví, lež, vše domácí provenience, bez importu sovětskými tanky.

Filip Breindl